Rendez-vous au René Cassin?

Nářek studentů práva na absenci praxe během studia je tuším evergreenem, který nepotřebuje komentáře. Receptů, jak na tento malý nedostatek našeho vysokoškolského systému vyzrát, je mnoho a zdá se zbytečné se o nich obšírně rozepisovat. Ne každý však touží obětovat drahocené minuty sladkého (nebo hořkého – pro ty, co preferují žlutavý nízkoalkoholický mok s pěnou) studentského života pomocným pracem v advokátní kanceláři, které jsou mnohdy až příliš tvrdou konfrontací s právní praxí (přesněji s praxí začínajícího právníka). Jinou možností, jak si prověřit nabyté znalosti skoro „na ostro“, jsou soutěže ve formě fingovaných soudních přelíčení – Moot Court Competitions – které pravidelným čtenářům tohoto elitního plátku není myslím třeba příliš představovat (stačí si otevřít na webovém archivu dvanácté číslo Octopusu a přečíst článek Nepochopení géniové aneb Pohřběte nás v Bruselu).

Týden před Velikonocemi proběhl ve Štrasburku již sedmnáctý ročník Concours René Cassin, mezinárodní soutěže organizované studentským spolkem Juris Ludi a pojmenované po neúnavném bojovníku za lidská práva, nositeli Nobelovy ceny za mír, spoluautoru Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948 a dlouholetém předsedovi Evropského soudu pro lidská práva. Jako každoročně vybrala vědecká rada spolku Juris Ludi pod předsednictvím prof. Yves Gautiera pro praktický příklad jedno z ožehavých témat dnešních dnů – svoboda výzkumu v oblasti genetiky versus právo jedince na ochranu osobnosti a ochranu před zásahy do své tělesné integrity. Okolnosti fiktivního příkladu se samozřejmě dotýkaly i dalších problémů, jako je diskriminace (v souvislosti s novým dvanáctým protokolem k Evropské konvenci), bioetika, patentové právo. Šedesát jedno družstvo z několika desítek evropských i mimoevropských zemí bojovalo po tři dny za občany, kteří se cítili být poškozeni ve svých právech zakotvených v Evropské konvenci, nebo obhajovalo nevinu fiktivního evropského státu před komisema složenýma z předních odborníků představujících Evropský soud pro lidská práva. Závěrečné finále mezi dvěma nejlepšími družstvy se odehrálo přímo v sále Evropského soudu pro lidská práva před porotou, jíž předsedala paní Simone Veil, členka francouzského Conseil d‘Etat.

Ačkoli řada finančních i jinak zajímavých cen (stáže v Evropské komisi, u Evropského soudu pro lidská práva či u Evropského soudního dvora) čekala pouze na ty nejúspěšnější, nikdo se určitě necítil být o nic ochuzen. Jedinečný zážitek ze setkání s mladými lidmi různých národností v autentických prostorách budovy Rady Evropy, kteří po několik měsíců přemýšleli o osudech stejných osob z fiktivního případu jako vy, šance vyzkoušet si své schopnosti argumentace a projevu před soudem a možnost poznat a pohovořit s mnoha předními odborníky na lidská práva plně vyvážila případné zklamání z neúspěchu. Vždyť zvítězit lze i příště.

Ale týden ve Štrasburku je jen završením několikaměsíčního úsilí. Příprava na soutěž začíná obvykle již před Vánoci, kdy Juris Ludi zveřejní praktický příklad. První diskuze nad možnostmi žaloby či obhajoby mohou začít. V mezidobí je třeba také vybrat dobrý tým, který se skládá ze dvou žalobců a jednoho právního či jazykového poradce. Na přípravě se samozřejmě může podílet mnohem více lidí. Na rozdíl od jiných mezinárodních soutěží, jako Jessup MCC nebo Telders MCC, není jazykem soutěže angličtina nýbrž francouzština. Oba žalobci by tedy měli být schopni v tomto jazyku plynně hovořit. V polovině ledna pak asociace Juris Ludi sdělí zaregistrovaným družstvům, zda budou reprezentovat žalobu či obhajobu. Každé z družstev má právo na zaslání pěti otázek k případu. Všichni pak obdrží odpovědi na otázky položené všemi družstvy. Odpovědi však případ mnohdy více zkomplikují než zjednoduší. Pak již nic nestojí v cestě k vyhotovení 20 až 30 stran písemné obžaloby/obhajoby.

Zpravidla čtrnáct dnů po odeslání družstvo obdrží čtyři písemné práce svých potenciálních odpůrců. S dvěma z nich si pak skutečně změří své síly před porotou. I když více než polovina družstev je složena z rodilých mluvčích, nezdá se, že by jiná družstva byla znevýhodněna (letos například zvítězilo družstvo z Bonnu, loni družstvo z Heidelbergu). Týden ve Štrasburku je spojen se spoustou společenských akcí, formálních i neformálních večírků, doprovodných přednášek a vrcholí slavnostním vyhlášením finalistů, předáním cen a velkým gala dinner s vyhlášenými specialitami francouzské kuchyně.

Problémem mnoha družstev není ani tak výběr zájemců jako spíše peníze. Organizátoři Concours René Cassin proto již několik let spolupracují s Radou Evropy v rámci programu Charlemagne, díky němuž se studenti ze středo a východoevropských mohou účastnit soutěže za snížený účastnický poplatek (500 FF za družstvo) a získat zpět větší část prostředků vynaložených na dopravu. Z Česka se soutěže zatím účastní pouze pražská právnická fakulta. A to je možná škoda, protože studentů, kteří by měli o soutěž zájem, by se jistě našlo mnoho i na jiných fakultách. Co myslíte, Brňáci? Tak třeba napřesrok...

Pro vážné zájemce: http://www.concourscassin.org – popř. dotazy na ljelinek@natolin.edu.pl

-béďa- (ze záhrobí)