zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 06
ČLÁNEK: Počet zobrazení 1670. (Sessions 1657)
Potřebuju závodit sám
     

Potřebuju závodit sám

V šusťákovce, s rozcuchaným vlasem a rdící se, přivítán obligátním plzeňským na stole, dorazil do  Jihlavy Lukáš Pollert. Nesouvislý zápis toku jeho myšlenek by mohl vypadat asi takto:

UVOZOVKY DOLE Jak jsem se dostal ke kanoistice?... člověk nejdřív blbne, pak závodí. Nemám televizi, ale miluju basket... takže se na NBA nemůžu dívat... nejdřív jsem jezdil na deblu, ale zjistil jsem, že potřebuju závodit sám... Řevnivost mezi jezdci? To myslíte jako legraci, ne?... no, ve sportu je celkem evidentní, že jeden chce být lepší než druhej. V kanoistice jsou vztahy O.K. - ty jezdíš dobře, ty jezdíš taky fakt dobře, ale já vás oba porazím... Nejsem silnej, jsem jeden z nejslabších kanoistů vůbec, jezdím co možná nejvíc technicky... do posilovny nechodím, úspěch není v posilovně a ovesnejch vločkách... někdo jí vločky a někdo je nejí... nikdo za mnou nechodí.

Jsem bořič vzoru vrcholového sportovce? Lidi mají dodržování životosprávy rádi, nevypadá to, že by trpěli, proč by měli bejt naštvaný?... já nikomu neubližuju... Medaile, to je něco jinýho, to je nasralo. Oni jsou řádní občani, platěj daně - chtěj, abych vzorně reprezentoval. No, a pak si koupí noviny a tam je rozhovor se mnou, oni se zlobí - chtějí číst něco normálního. Medicínu jsem studoval proto, abych to jednou dělal.

Olympiáda mi vadí, nemám to rád... teď už je teda půl roku pryč, tak už je to dobrý. Já chci závodit třeba desetkrát ročně a ne čekat čtyři roky na olympiádu, kde mi to fakt vadí - ostnatý dráty, hlídky... konkrétně? Aby nás udrželi ve vesnici, tak nám dali počítače a hry... koupil jsem si dvě piva a střílel na letadla a pak mě někdo prásknul a mě z tý vesnice vyhodili... pak jsem bydlel u kamaráda a už to šlo. Mně se zdá, že pro někoho je větší vrchol se na Olympiádu dostat, než tam závodit... výsledky a úroveň jsou tam horší. Tréma? Zajímá mě spíš jako lékaře, nic s ní ale nemůžu dělat... trému mám ale pořád stejnou.

Čeho chci dosáhnout? Na vrcholu jsem se nikdy necítil, spíš bych řekl, že je pořád v nedohlednu... a co je vrchol? ... no, já nevím... já prostě jezdím a snažím se vyhrát - a vrchol? Hmmm...

Vlastenectví? (tazatel výslovně uvedl, že L. P. v rozhovoru pro Respekt tvrdil, že mu vlastenectví vadí; otázka byla, myslím, silně vytržená z kontextu - pozn. aut.)... že by mi mělo vadit, to ne... už vím - mě moc nebaví, když se vyhlašují výsledky a ty tam máš tu teplákovku... já to necejtím, že jedu reprezentovat. Já jedu za svý jméno, třeba jako tenisti - jsem tam spíš pro sebe.

Co dělám po tréninku v cizině? Třeba na Kostarice, tam toho moc není, jak ty restaurace… Já jsem třeba byl v Japonsku, ale viděl jsem tam vlastně jen tu řeku, která je v podstatě pořád stejná… Štve mě to… Já necestuju, já jen jezdím různě daleko na trénink. Jak žiju? Před týdnem jsem se odstěhoval od rodičů… žiju tak nějak normálně, ne?… co si myslím, to řeknu… Chodím často do divadla… O čem si s kolegy povídám, když mám širší záběr zájmů? No, třeba kam půjdeme večer… Ne, nakonec je i zajímavý se bavit o práci.

Líbí se mi Psí vojáci… Filip Topol, kterého dobře znám, je v podstatě veselej člověk.

Medicína mě lákala odjakživa… dělal jsem v nemocnici, líbilo se mi to prostředí, fascinuje mě lidské tělo…

Sportovec roku? Byl jsem tam jediný bez kravaty, ale cítil jsem se dobře… mě nevadilo, že ostatní ty saka maj’. Co na mě může lidem vadit? Chtěli by asi v reprezentaci mít samý Mirky Dušíny… já ale fakt neprovokuju, nic nedělám naschvál. Kdybych to tak dělal, bylo by to daleko horší.

Co bych nikdy neprodal? Nevím, většinou to, co by stejně ani nebylo prodejný. Ale jinak mám doma věcí dost… třeba dlažební kostku.

Jestli jsem se někdy topil? Jak se to vezme - někdo se netopí a myslí si, že je konec, a někdo je skoro mrtvej a říká si, že to je v pohodě.

Sice mne sponzoruje Bernard… ale já na pivo nejezdím…

Myslím si, že nejsem tak zajímavej, tady v sále je určitě spousta stejně zajímavejch lidí, akorát nevyhráli Olympiádu. UVOZOVKY NAHOŘE

A pak jsme se ještě s MUDr. Lukášem Pollertem, dvojnásobným olympijským vítězem, člověkem veskrze kulervoucím, došli vymočit.

-malá-

Autor: -malá-

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 1 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 06

 

Chapadlo

Jak udělat zkoušku

Potřebuju závodit sám

Máme dobré jméno?! Rozhovor s proděkanem doc. JUDr. Vladimírem Týčem, CSc

Před rokem, za rokem - Kdo jiný by vás pochválil, když už ne vy sami…

Boj o film

Ceplovy destrukce stereotypů

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners