Jakobyrecenze

To nejlepší, co může udělat při hodnocení, je, nechat si časový odstup. Já však na odstup nemám čas, protože dnes ráno bude vznikat definitivní podoba Octopusu (teď je 12.12. 1:05 AM). Tak Tě, milý čtenáři, prosím, abys toto bral spíše jako typ, kam vyrazit, když už Tě učení zmáhá a v portmonce se na Tebe usmívá poslední dvacetikoruna. Je to jen taková jakobyrecenze.

Po sérii nepřesvědčivých výkonu stojí za to opět navštívit Martu, tj. divadelní studio JAMU na Bauerově ulici. Od 11. listopadu tam dávají Gogolovu Ženitbu. Člověk, který zná tuto hru především z legendárního rozhlasového nastudování s Hálkem, Sovákem, Medřickou a Janžurovou čeká, jak mladí herci zvládnou herecky náročné party postav, které patrně Gogol zamýšlel jako poněkud starší a životem opotřebovanější. I když představení trvá téměř tři hodiny a scéna, která je z obou stran uzavřena hledištěm, je tvořena nejprve postelí a pak stolem, je jednoduchá, přesto se, pokud o to programově nebudete usilovat, nudit nebudete.

Zápletka hry je velice jednoduchá a hra je vystavěna především na dialozích, které vyžadují, aby je herec nejen přehrával, ale aby se danou postavou skutečně stal. Pohodlný a nerozhodný vládní rada Podkolatov (Radovan Král) zamýšlí se oženit a svěří tuto záležitost dohazovačce Tekle (Nikola Syslová). Tu však zastoupí Podkolatův přítel Kočkarev (Vít Musil), který se nedávno také „šťastně“ oženil. Ten dotlačí Podkolatova k potenciální nevěstě Agátě (Lada Jelínková) a odstraní Podkolatovovy soky přednostu Nenažraného (Jan Kruba), bývalého důstojníka Onučkina (Jakub Kabeš) a bývalého poručíka Žvanikina (Václav Veselý). Svatba je tedy jistou, ale Podkolatov je tak rozrušen z nutnosti se rozhodnout a má takový strach ze ztráty svobody, že zbaběle oknem uteče z domu nevěsty a tím celá ženitba ztracena.

Zatímco v první části herci teprve hledají své party a snaží se najít správné polohy, ve druhé části, možná také naladěním diváků na stejnou frekvenci, hra začíná mít spád, nástupy v dialozích jsou správně načasovány, narážky vyznívají tak, jak vyznívat mají a z počátku nejistý Podkolatov se stává stále více skutečně osobitou zkarikovanou tragikomickou figurou. Pomáhá mu i Kočkarev, který se z pozice hochštapléra mění na fanatika, jehož jediným cílem je, aby i jeho druh poznal „slasti“ manželství. Nejen výraz těla se v průběhu představení lepší. Zatím prvních několik vět nebylo hercům téměř vůbec rozumět (nerozmluvenost?), práce s hlasem ve finále byla skutečně vynikající a různé polohy a zvukové odstíny nacházeli u diváků kladnou odezvu.

Tak se podařilo to, co by měla přinášet dobrá komedie. Nejprve se smát a pak se nad tou samou myšlenkou vážně zahloubat. Neboli plakat skrze smích. Tak, jak to říká Gogol v jedné replice: „ Kdyby z toho něco plynulo, tak prosím, ale tady vám v nejhorším případě mohou plivnout do obličeje. A co je na tom? Jednoho dokonce znám: velmi krásný chlap, tváře jako slabikáře, ten tak dlouho otravoval šéfa, aby mu přidal, až to ten šéf nevydržel a plivnul mu přímo do ksichtu, čestné slovo. Tady máš prej přidáno a zalez, ty pse! Nicméně, plat mu nakonec přece jenom zvýšil. Tak co na tom, že mu plivnul do ksichtu? Jo, kdyby člověk neměl po ruce kapesník, tak neřeknu, to je něco jiného, ale když ho má v kapse, tak si utře hubu a hotovo.“

-mack-