Multi- a intermediální všeuměl

Slovní spojení "akademická půda Vyšší odborné školy v Jihlavě" mi již zní jako dokonale pustá fráze, přesto právě tato půda opět zažila jednu z pozoruhodných besed - tentokrát s prof. Milanem Knížákem, tehdy ještě rektorem AVU v Praze.

Coby liška pějící ódy na svůj ocas, také MK nezapomněl zdůraznit svůj přínos ke zkvalitnění výuky na AVU - vycházeje z vlastní teorie o povinnosti umělce být vzdělán, spolu s nutnými personálními změnami, vystěhoval ateliery všech profesorů Akademie z její budovy a takto vzniklé prostory věnoval studentům. Nutno podotknout, že MK sám jde svým studentům coby zářný vzor - jeho vzdělání a orientace v umění jsou více než ohromující.

Nemohu se ubránit dojmu, že se MK v dnešní době stává svým způsobem fenoménem. Jeho dostatečně mediálně prezentované, mnohdy velice ostré názory mu vytvořily pověst, které nezůstává nic dlužen. Jen těžko se bránil zvýšení hlasu při debatě o komunistickém režimu. Bez sebemenších okolků jej označil za strašidelný a hnusný - "...všichni se báli, že maj’ peníze, všichni se udávali…". Dnešní režim je tedy naprosto báječný, už jen proto, "…že můžu říct, že Zeman je vůl, prostě proto, že vůl je."

Přesto, že bývalý režim považoval za strašidelný a člověka degradující, o emigraci nikdy neuvažoval. Snad by přicházela v úvahu až s přibývajícím věkem a rostoucími obavami z výslechů. V případě MK však jeho ostrá slova nejsou jen planým řečněním. Byť nepodepsal Chartu, kterou označil za jakýsi pokus o mravní postoj, jeho konání v socialismu lze označit za více než rovné.

Proslul především svými happeningy, kde velice svébytnou a mnohdy těžko srozumitelnou formou vyjadřoval svůj postoj: MK, od roku 1967 nepřítel státu, stíhaný za příživnictví, např. ulehá před menzou právnické fakulty v  Praze, jme se čísti knihu, z níž každý přečtený list vytrhává a pálí. Připraveným smetáčkem vzniklou hromádku popela uklízí a za naprostého nepochopení kolemjdoucích odchází. Legendárním se stává jeho volební výstup, kdy v šedesátých letech přichází provést volbu svých zákonodárných zástupců s černou kočkou na rameni.

Za velice zajímavé lze považovat názory, kterými MK hodnotí své kolegy z branže: "Umělci mi v podstatě vadí, oni moc tvoří a furt čekají na inspiraci."

Ani nás, ostatní smrtelníky, nevidí MK příliš růžově: "Nedělám si iluze, my jsme své laťky zakopali až pod zem, takže je nevidíme - je třeba si stanovit cíl co nejvýš. Začněme tím, že jsme se sebou nespokojeni."

Velice podnětná musela být beseda i pro skupinu galeristů, kterým se dostalo mnoha cenných rad. Jak snadno lze vysvětlit současný nezájem majetných lidí o podporu umění: "Přece nechcete po nynější vysoké vrstvě, která se z poloviny rekrutovala z veksláků, restituentů a pasáků, aby měla ráda umění, přispívala na něj a k tomu ještě byla moudrá."

Na závěr, poté, co přítomné seznámil s napínavými historkami ze své cesty do USA v roce 1968, která se prodloužila o pobyt ve vězení v rakouském hlavním městě ("No, nakonec mě pustili."), MK konečně nastínil rozdíl mezi klasickým a multimediálním umělcem.

Tak tedy, připravte si své příruční kapesní slovníky a poznamenejte si že, "…multimediální je ten umělec, který využívá všechny nové metody tvorby, a to i ty, které ještě neexistují", zatímco klasickým je ten umělec, který se "volně pohybuje již v existujících polohách". Chápete?

P.S. Dnes (7. 3. 1997) byl MK uznán vinným z trestného činu ublížení na zdraví a odsouzen k peněžitému trestu 40.000 Kč a zákazu řízení motorových vozidel na tři roky.

- malá -