FIKCE

To ráno jsem se probudil s nějak podivným pocitem. S každým ránem se určitý pocit dostaví, ale tenhle byl zvláštní už jenom tím, že mi byl až dosud neznámým nebo jsem si jej alespoň z minulosti nedokázal vybavit.

Pozoruhodné mravenčení a lechtání po celém těle, zvláštní pichlavý pocit na obou chodidlech a temné hučení v hlavě. Jen ztěží jsem dokázal udržet myšlenky pohromadě, co chvíli se mi rozutekly. Až teprve v poloze kolmé k horizontální rovině prostěradla jsem byl sto svůj pocit analyzovat - těším se do školy!

Nyní již s hlavou jasnou, dychtivě a bez zábran si žádající nových náplní jsem si počal zprudka razit cestu k naší drahé Alma mater. S nepopsatelnou chutí jsem usedal v dosud opuštěné učebně a vyčkával příchodu nejméně tří osvícení v intervalu třiceti minut.

Trochu mne ale zarazilo desetiminutové zpoždění a posléze dvojnásobně zbytnělá akademická čtvrthodinka v podání toho nestoudníka, jehož prostřednictvím jsem si žádal dosíci důkladného prozření. Teprve nyní mne zaráží nápadně malá účast mých spolusouputníků. Jak disgustující situace! Má touha být zasycen přívalem nových poznatků zůstane neukojena z důvodu přesunu seminární výuky na příští týden! Mé na maximum vybičované smysly jakoby polil studenou sprchou. No nic. Takže zase za půl roku.

Brno, 24.2.1997 -malá-