Můžeme si tisíckrát namlouvat, že jsme bytosti racionální, nicméně obzvlášť v tomto ročním období jsou naše emoce zjitřené a daleko více si všímáme osob opačného pohlaví. Nejedná se o výmysl páně Máchův a jiných romantiků, jest to jev vědecky podložený. Na jaře přý každá žena myslí na sex průměrně třicetkrát denně, muž každých osm minut!
Zřejmě to byl důvod, proč si Tomáš usmyslil napsat článek o lásce. Pojal jej opravdu velkoryse. Po mně na štěstí nechtěl, abych mu, na rozdíl od jiných, na toto téma něco napsal či řekl. Ale jak jsem se tak probíral jednotlivými příspěvky tohoto čísla, zjistil jsem, že tentýž motiv, byť v různých modifikacích, se objevuje i u dalších autorů.
Vždyť milovat lze i sport. A tak -béďa-, ten známý sportsman tvrdě bojuje ve jménu své lásky k pohybu proti zrušení tělocvičny. Naopak někomu, jako je -mack-, jsou tělesné aktivity tohoto druhu naprosto cizí. Soudím, že kdyby se mělo změřit, nakolik je vzdálen sportu, vhodnou měrnou jednotkou by byl parsec. (Používá se v astrofyzice a je to vzdálenost, kterou uletí světlo za 3,26 roku). Posuďte sami v „Ódě na tělocvik“. Tentýž autor pak lká „Proč mě nikdo nemá rád“ nad fakultním rozpočtem. Aha, zase ta láska.
Každý sexuolog vám dnes řekne, že k lásce patří i úchylky. Holt, nejsme všichni stejní. A tak pánové -budík- a -vac- zašli pro poučení na nimbem zvrácenosti obestřený Pasoliniho film „Saló aneb 120 dní Sodomy“. Odešli zmateni a znechuceni. Nebuďte smutní, Sadeho filozofie na plátně každému nesedne. Na druhou stranu i velký Kirkegaard rozvíjel úvahy na téma jak svádět malé holčičky. Jenom pozor -malá-, aby se s takovou četbou příliš nezkazil (Klišé II).
Mohl bych takto pokračovat dál, ale myslím, že těchto několik příkladů stačilo. Zanechávám tady psaní a odcházím do přírody, kde hrdliččín zve ku lásce hlas.
