„Tak nám zabili Ferdinanda, paní Müllerová…“ Tento haškovský citát již uvozuje nesčetně článků, úvah a fejetonů. A myslím, že je opět na místě. Fakulta totiž zamýšlí prezentovat studentům zase jedno originální řešení problému.

Když jsem před rokem dával paní ředitelce fakultní knihovny k posouzení článek o otevření nového svatostánku vědění, v němž jsem zmiňoval, že dle mého se studovna "zdá být poměrně nevelká", našel jsem za tímto svým názorem otazníček, šipku, cifru 121 a vykřičník. Tímto mi bylo oponováno. Tehdy jsem svou verzi z respektu (začínali jsme a nikdo netušil, jak dlouho nám to vydrží - tak proč dělat zlou krev - pozn. aut.) trochu pozměnil, ale faktem zůstává, že co se zdálo být před rokem dostačující, už nestačí. Studovna se stodvacítkou míst pro téměř 2.300 studentů a asi 80 pedagogů (hosty nepočítaje) je skutečně poměrně nevelká. A tak není divu, že se po určitý čas již ozývají hlasy, oprávněně žádající její rozšíření. Nutno podotknout, že o rozšíření si koleduje například i taková menza. Architektům naší Alma Mater by asi šla hlava kolem. Ale popořádku… Staří Řekové si vážili vyrovnanosti těla a ducha, krásy fyzické a duševní. O rovnoměném rozvoji jedince hovořil i Komenský. Desetitisíce lidí se zbláznily do Tyršova hesla: "Ve zdravém těle zdravý duch!"

Holt, časy se mění. Fakulta vychází vstříc požadavkům svých studentů a - rozšíří studovnu! A to opravdu podstatně. Troufám si říci, že se počet míst i zpětinásobí. A duchem krásných lidí budou na fakultě tucty. Jen krása těla asi dostane trochu na frak. Ostříží zrak fakultního vedení totiž při úvahách o rozšíření spočinul bohulibě na fakultní tělocvičně. Je hned vedle - tak proč ne? Proč ne? Nikdo po tělocvičně nevolá. Nevolá? Nevolá, protože ji považuje za samozřejmost. Dovoluji si tvrdit, že úvahy fakulty se ubírají velice rozumným směrem. Považte - ostrůvky studentů krátících si čekání na tělocvik čtením novin ve studovně zmizí (bude více místa!). Vydají se na romantickou cestu poloprázdnou městskou hromadnou dopravou do tělocvičen a posiloven v centru, v Jundrově či na Lesné. Kromě cíleného otužování pod vedením zkušených pedagogů jim tak přibude i otužování vytrvalostní - cesta z Pisárek do posilovny na Veslařské trvá pěšky asi půl hodiny. Autobus jezdí jednou do hodiny. Zda-li právě do té vaší, toť otázka.

Věru rozumné rozhodnutí. Vždyť jsme snad jedinou fakultou univerzity, která má vlastní tělocvičnu. Ostatní fakulty tiše dusí závist (zlepšování mezifakultních vztahů!). Jak neprozíravý záměr prvorepublikových architektů, kteří se pokusili následovat nemoderní myšlenky starých Řeků a začlenili na váženou půdu akademickou tak nepotřebnou prostoru, jako je tělocvična. Díky - páni architekti - vybudovali jste ideální základnu pro posílení ducha našich studentů. Vždyť, kdo se může pochlubit prostornou studovnou ve zdech čpících potem několika generací cvičenců? A nově vybudované sprchy budou za parných letních dnů konečně sloužit osvěžení nebohých studujících, jimž se nad knihami zapotila hlava, a ne urousaným páchnoucím sportovcům. Ideální studium…

A tak od příštího roku, drazí studenti, nezapomeňte si nosit do studovny rovněž mýdlo a ručník a při plánování rozvrhu připočítejte k hodině tělocviku hodinku či dvě cesty na sportoviště. A tak nám zabili tělocvičnu, pane děkane.