Pokud se v souladu s konvencemi domníváte, že podtitul „svazek VIII“ a hejno indexů s odkazy na svazky IV nebo VI zakládá dostatečný důvod k tomu, aby existovalo nějakých sedm dalších bichlí s nižšími startovními čísly, jste úplně mimo.
Graham Chapman, M.D. možná zní jako jméno vyražené na mosazném zvonku primáře soukromé kliniky plastické chirurgie někde v hrab-ství Sussex, ale pravda je jiná. Ten chlapík s diplomem cambridgeského doktora medicíny ve skutečnosti tvoří jednu šestinu týmu jménem Monty Pythonův Létající Cirkus. Pardon, tvořil. Když na podzim roku 1989 umřel na AIDS, zůstalo za ním pravděpodobně víc srandy, než kdy zažije celý můj ročník dohromady.
Co se týče obsahu, je kniha barvitou koláží „příběhů, kvůli kterým bychom my zavraždili vlastní babičku, jen abychom je utajili“, jak píše v doslovu Chapmanův kolega z Monty Pythona Eric Idle. Nemá smysl jednotlivé kapitoly pitvat - některé jsou prostě to, čemu se říká „to-tální úlet“, další připomínají prostý tok autorových asociací, bez hlubšího smyslu, jen tak pro legraci, ale mnohé obsahují až překvapivě silné myšlenky.
A poselství díla? TOLERANCE. O toleranci toho Chapman jako Žid, homosexuál a vyléčený těžký alkoholik věděl jistě své. Nařídil bych knihu jako povinnou četbu pro naše zákonodárce, kteří by nejraději nemocné drogovou závislostí zavřeli do kriminálu a homosexuály pro jistotu na samotku.
