Mandragora

Mandragora je bylinou s tlustým kořínkem, jemuž byla ve středověku připisována kouzelná moc. Wiktor Grodecki je český režisér polského původu známý svými kontroverzními dokumentárními snímky „Andělé nejsou andělé“ a „Tělo bez duše“ o pražské chlapecké prostituci. Mandragora Wiktora Grodeckého je film zdaleka ne dokumentární. Patnáctiletý Marek prchající z Přerova od svého autoritativního otce a nudné školy do velké Prahy. První třetina filmu připomíná situace z televizních jazykových kurzů - vše naplánované, reálné. Do třetiny druhé jako by režisér nakopíroval skeče z deset let starých hitových snímků Vítr v kapse či Láska z pasáže.

Jen Vaculíkům a Sagvanům je o trochu méně. Honičky, útěky, krádeže - „nepředvídatelné“ náhody. Třetina poslední pak připomíná jakousi fantazii na krutost a parodii na americké parodie. Ne nadarmo se mí spoludiváci smáli rvačkám, které měly šokovat - smál jsem se taky. Dialogy? Peprné - plné výrazů naší generace (nechyběl ani jeden - působilo to vážně autenticky). Jen herectví jako by bylo občas nahrazováno silou hlasu.

Celkově snímek nepůsobil příliš uceleně - nit příběhu byla tahána a napínána až k prasknutí - hlavně dojít do konce… Na začátku drze patnáctiletý Marek se stává zhrzeným prostitutem, narkomanem a obětí AIDS. Jak dokonalé. Zfetovaný pološílený pornorežisér Krysa je deportován ze svého bytu a filmového ateliéru v jednom po zuby ozbrojenou jednotkou rychlého nasazení.

Slizký pasák Saša (herecký výkon Karla Polišenského byl vedle profesionálních vystoupení transvestitů opravdu jeden z nejlepších - jen možná - snad právě proto - trochu nezapadal) je napaden Markovým otcem, který se hrdinně vydal do Prahy svého syna hledat (a samozřejmě nenalézt) a rozpoutává se bitka, jaká snad byla natočena naposledy v Limonádovém Joeovi.

Markův nerozlučný a jediný přítel David (opravdový prostitut a spoluautor scénáře) mizí nenávratně v nápravném zařízení, zatímco zfetovaný Marek si na záchodku na Hlavním nádraží rozpíchává tepny a žíly klukovskou rybičkou. Krve bylo jak v Pulp Fiction či Zkurvené generaci. Když jsem opouštěl kino, některé dívky vzlykaly. Asi to tak mělo být - autor a režisér by měl radost. Já budu mít radost, až zas natočí nějaký film - dokumentární. Jeho hraný debut totiž za moc nestál.

-béďa-