Elsa training weekend

„Pec pod Sněžkou, nashledanou!“ loučil se s námi již asi po desáté rozšafný řidič pravidelné linky Brno - Pec. Zatímco my, bledí a roztřesení, jsme se vypotáceli z autobusu, šofér, posilněn bílým vínem z demižonu šikovně umístěného pod svým sedadlem, už obtěžoval místní prodavačku jízdenek, které se to evidentně líbilo. Trénink se měl konat v chatě UK, vystavěné údajně v tyrolské stylu. Když jsme ji konečně našli, naznali jsme, že jde spíše o tyrolský socialistický realismus.

Ten kdo si naivně představoval, že jede pouze na výlet, byl záhy vyveden z omylu. Trénink začal bohudík až pozdě večer základními informacemi o ELSA (pokus Lukáše Jelínka ujmout se slova byl úspěšně zaražen). Milosrdná noc skryla pokusy policie zatknout některé z účastnic, ale v sobotu ráno už všichni nasadili vážné obličeje a začali přednášet. Po přednášce o historii ELSA dostala slovo Jennifer Ritter, která je odpovědná za elsácký program mezinárodní výměny studentů (STEP).

A poté, abychom si nehuntovali jen mysl, tak jsme si huntovali i tělo. Stačil „krátký“ výlet - a mnozí se utvrdili v tom, že sedět na přednáškách je opravdu příjemné. V přítomnosti Jennifer se leckteří podivili, že angličtinou se mluví nejen v hodinách odborné jazykové přípravy. Holt, ELSA je opravdu mezinárodní - nekecali. AA, S&C, STEP, ElCom, IB, CM - není opravdu těžké porozumět, že?

Jennifer si stěžovala, že nejsme žádní elsáci, protože jsme téměř všichni šli spát před druhou ranní. Pro ni to bylo brzo. Mnohem větším šokem pro ni bylo, když vedoucí chaty druhý den uzavřel bar již v devět hodin večer. To se jí tak často nestává. Brzy pro ni byla i snídaně o půl deváté.

Ani cesta zpět nebyla špatná. Pouze v Rychnově nad Kněžnou většina z nás málem strávila noc. Je opravdu těžké stihnout objednat, sníst a zaplatit vřelý čaj, banán v čokoládě, složitě upravený dort Malakov a podobné laskominy. Naštěstí pracovníci místního baru měli pochopení pro hladové brněnské studenty a vše jim umístili do úhledného turistického balíčku. A tak jsme mohli šťastně dorazit do Brna téměř poloprázdným autobusem (80 cestujících na 40 míst) a ukončit tak úspěšně naše tréningování.

Ale jinak bylo fajn. Tak zase příště. Třeba nás bude víc.

-ELSAkol-