O dýchání

Dýchám. Ano je to tak. Mám tuto vrozenou vadu. Dlouho jsem o ní nevěděl, dokonce i u odvodu jsem ji utajil, ale při poslední kontrole u lékaře vyšlo vše najevo. Celé roky se nic nedělo, ale poté, co doktor přiložil stetoskop na prsa, mi musel vyjevit krutou pravdu - dýchám.

Lékař byl fascinován, skoro až šokován. Kdybych chrčel, sípal, funěl, chrápal, zíval nebo lapal po dechu - to by bylo normální. Dokonce i vzdychání by se dalo pochopit. A snad by se všechny tyto poruchy daly i léčit. Ale dýchat?

Byl jsem první případ s touto diagnózou v jeho dvacetileté praxi. Dosud tuto nemoc neviděl na vlastní oči, pouze o ní četl v zahraničních lékařských časopisech (můj lékař se totiž neustále vzdělává). Okamžitě mi vysvětlil, že se s tím dá žít. On sice neví jak dlouho, ale přímo na dýchání se prý neumírá. Moc mě tím neuklidnil. Asi také proto, že v mezinárodním číselníku nemocí hledal v rukavicích a s rouškou na ústech. A tak jsem začal studovat na vlastní pěst.

Když jsem se pídil po příčinách, nezjistil jsem nic. Dýchání je typickou civilizační nemocí. Ještě v odborné literatuře v polovině tohoto století se o poruše plic, zvané dýchání, nedočteme nic. V padesátých letech se však začaly množit případy lidí, kteří vyžadovali ke své existenci čistý vzduch. Někteří dokonce prchali z měst do hor. Nikdo tuto úchylku nedokázal vysvětlit. Ale s postupem doby se na tento problém zaměřil tým odborníků Harvardovy University vedený profesorem Nosem.

Výsledky výzkumu byly šokující. Skutečně jsou jedinci, kteří dýchají. Dýchají hlavně kyslík. Tento pak jistou chemickou reakcí přeměňují na dosud neznámou látku, která se šíří krví. Bylo zjištěno, že dýchání je rychle návykové. Navyknou si na něj především slabí jedinci a hlavně novorozeňata. Velmi brzy se dýchání stává nekonečným procesem. Nejhorší ze všeho je, že dýchání se stává dědičným. A k dovršení všeho dosud není znám jediný případ vyléčeného dýchače. Tolik lékaři.

Po těchto zjištěních jsem propadl depresi. Mám tedy naprosto jedinečnou, neléčitelnou nemoc. Jediné čím lidstvu prospěju, bude pitva. Až umřu, budu otevřen, důkladně rozřezán a podroben všem možným analýzám, ale v zápětí mě napadlo, že jsem se vlastně stal jednočlennou menšinou. Což zase nemusí být tak špatné. Kvůli mě bude muset Česká republika přijmout zákon o čistém vzduchu. Nálady na zavedení čistících filtrů a ostatních pomůcek budou v miliardách korun.

Ekonomové se budou vzpírat a začnou válku s ekology. Představoval jsem si, jak mezinárodní organizace bombardují představitele stížnostmi na diskriminaci menšin u nás. Já, jako jednočlenná menšina, se budu bít za svá základní lidská práva (Alespoň jedno kupé ve vlaku musí mít čistý vzduch, monitorování ovzduší pro každého postiženého,...). Bylo by to příliš nepředstavitelné a fantastické, a proto jsem raději odjel do lázní, které mi lékař předepsal.

Po návratu z lázní mě doma čekal dopis ze zdravotní pojišťovny. Můj lékař byl vyloučen z lékařské komory. Byl to podvodník a lhář. Fingoval výkony a léčil neexistující nemoci. A jednou z těch neexistujících bylo i to moje dýchání. Takže jsem vlastně zdravý. Nic mi není. Nejsem nemocen! Uf, to jsem si oddechl...

ADAM RAKOVSKÝ