Granada

Na konci srpna 1997 se v odbavovací hale Ruzyňského letiště potloukala nesourodá skupinka postaviček, z nichž nikdo v podstatě nevěděl, koho hledá. Uprostřed lesknoucí se plochy haly postával čenovlasý obrýlený mladík s obrovským fialovým nestandartním zavazadlem na zádech, otáčel se na všechny strany a důkladně si prohlížel kolemjdoucí. Tak to vypadalo na počátku naší granadské anabáze.

Na konci srpna 1997 skutečně odcestovala skupina 21 studentů právnických fakult z Brna, Prahy a Plzně na letní školu do španělské Granady. Pořadatelem byla pařížská univerzita, štědrým dárcem TEMPUS. Ačkoliv měla být původně tato letní škola věnována pouze evropskému právu, objevila se překvapivě na programu taková témata jako například kosmické či letecké právo, což některé účastníky poněkud zaskočilo. Jiní byli zase překvapeni tím, že přenášky budou mimo angličtiny i ve francouzštině.

Ubytování bylo znamenité; obyvatelé kolejí na náměstí Míru by se nejspíše divili, že pojem „kolej“ ve Španělsku má poněkud jiný význam - jednolůžkový pokoj s komfortním sociálním zařízením v nádherném renezančním paláci zhýralého italského šlechtice ze 16. století by ani v Brně nebyl k zahození. Ovšem ne všichni účastníci této akce byli s ubytováním tak spokojeni jako my. Profesorka Impallomeni (familierně nazývaná Španěli Madam Pampalomeni) přilétnuvší ze slunné Padovy konstatovala, že objednaný čtyřhvězdičkový hotel neskýtá dostečný komfort její maličkosti.

A tak jinak usměvavým španělským hostitelům ztuhnul úsměv na tváři a překotně se jali objednávat hotel pětihvězdičkový. Můžeme doufat, že se paní profesorka nerozhodne přednášet v Brně (i když na druhé straně její přednášky z kosmického práva byly jedinečné). Pan docent Klíma z plzeňské fakulty si v neformálních večerních hodinách nad sklenkou sangrie posteskl, že zatímco z padovského paláce Impallomeniů je výhled na okna, za nimiž psával Dante, on ze svého pražského paneláku vidí maximálně do okna sousedovi, kterého před týdnem zavřeli. Inu, máme co dohánět.

Synagoga… Mít ve skupině nefalšovaného pražského židovského chlapce hledajícího na šábes funkční synagogu a nadšenou brněnskou uživatelku španělského jazyka může přinést také nevšední zážitky. Náhodné dotazy na kolemjdoucí katolické kněze nejsou tak hrozná věc. Ani vyvolávání místním rozhlasem. Ale pohled na granadského arcibiskupa, který pro zmíněného chlapce díky výřečnosti výše uvedené dívky zaměstnává tři pracovníky svého sekretariátu - to už je opravdu něco. Napínavé pátrání po synagoze jsme završili při výletu do Cordóby, kde nám bylo sděleno, že židovská obec zanikla před dvěma lety a nejbližší synagoga se nachází v Madridu (asi 600 km). Není nad to zeptat se správných lidí.

Moře… Ne každému svědčí plážové slunce, zejména dosahují-li teploty na slunci 45 °C. Někteří naši kolegové (valná většina) si chtěli užít moře, a tak se k němu přes naše varování vydali. Některé z nich jsme po návratu hned nepoznali, a tak jsme je pro jistotu přivítali po indiánsku. Rudou tváří nad jiné vynikal jistý kolega. Přezdívka „Velký náčelník“ senátorovi AS PrF MU, místopředsedovi BAKu a zastupujícímu prezidentovi ELSA Brno v jedné osobě opravdu právem náleží. Zůstane mu nejspíše velice dlouho - byl opravdu červený jako Rak…

Škola… Taky něco o škole by se slušelo napsat. Začátek přednášek v 9.00 h není zrovna nejlepší. Ale polední pauza (tzv. siesta) od 12.00 do 17.00 není opravdu k zahození. Později jsme zjistili, že přes siestu se městem toulají jen turisté a blbci. Blbci mnozí z nás přestali být během dvou dnů, během dalšího týdne přestal zbytek být i turisty. A tak jsme dělali to, co každý slušný Španěl - spali. Výuka končila ve 20.00. Ale život ve městě teprve začínal…

Učitelé… Výborní a jedineční. Zejména prof. Kozyris. Dovedete si představit Řeka, který strávil dvacet nejplodnějších let svého života výukou kupních smluv na amerických univerzitách, aby se na stará kolena vrátil do své vlasti a rozhodl se přednášet českým studentům komparaci federalismu amerického a federalismu evropského. Jistě cítíte, že jsme museli některým jeho názorům houževnatě oponovat. Profesor Andem z Finska, to bylo jiné kafe. Čekali byste urostlého nordického blondýna. No, a do místnosti vstoupí člověk nižší postavy - černý jako bota. Pan profesor je původem z Afriky, studoval v Moskvě a přes dvacet let učí ve Skandinávii. Své studenty přímo zbožňuje.

Všechno má svůj konec. Pasažéři na pravidelné lince Madrid - Praha zvědavě natahovali krky, když část jejich cestujících se rozesadila po zemi kolem jednoho sedadla tak, že i odvážné české letušky přestaly pendlovat a nad Pyrenejema se ozval čistý hlas kolegyně Terezky z Plzně, která se smutnou písní z West Side Story snažila vyjádřit, jak je nám líto, že musíme domů.

Rádi bychom tímto za všechny poděkovali panu doc. Týčovi a panu doc. Klímovi za to, že nám umožnili nabýt těchto jedinečných zkušeností a vzkázat všem svým kolegům: Není nad letní školy!

-béďa&hela-