Evropská unie na talíři

Zdá se mi, že v poslední době přibývá na naší fakultě příležitostí setkat se a pohovořit si se zajímavými lidmi, ať již ve formě přednášek, seminářů, diskusí nebo konferencí. Jednou z těchto příležitostí byla zajisté konference na téma „Mezivládní konference EU a perspektivy asociovaných zemí“ pořádaná na naší fakultě ve dnech 23. a 24. října Mezinárodním politologickým ústavem Masarykovy univerzity za vydatné pomoci Nadace Konrada Adenauera. No, konference - spíše seminář či kulatý stůl. Účast se totiž neblížila stovkám a tisícům, ale byla více méně komorní, asi tak třicet účastníků včetně hostesek.

V pátek pak naše řady prořídly téměř o polovinu - snad vlivem počasí či páteční nálady nebo bujarého večírku. Po skončení konference pak byla jistě trefná glosa předsedy Politologického ústavu doc. PhDr. Petra Fialy, Dr. z Filozofické fakulty, že kvalita účastníků hmatatelně nahradila jejich kvantitu.

Měl určitě pravdu. Již první příspěvek přednesený JUDr. Petrem Teličkou, vrchním ředitelem Integrační sekce Ministerstva zahraničních věcí ČR byl navýsost fundovaný a přínosný. JUDr. Telička nás, pravda, poněkud pobavil svým optimismem, když uvedl, že naše zemička má šanci stát se členem EU v roce 2002, ale jinak mu nebylo (pomalu) co vytknout.

Gradaci konference nezpomalil ani další z příspěvků, pojatý tentokrát ze zcela jiné strany. Dr. Ivan Mikloš, bývalý ministr privatizace SR a současný člen několika analytických komisí slovenské opozice za Demokratickou stranu, vykreslil strhujícím způsobem současný hospodářsko politický obraz našeho východního souseda. (Strhujícím, jelikož mi připadá, že jakákoli zpráva o tom, že Slováci jsou horší, nás „strhuje“, zatímco opačné zprávy raději přehlížíme.)

Při jeho názorných výkladech jsme stále více a více zabředávali do současného marasmu Slovenské republiky, a tak závěrečný výrok o vyšších volebních preferencích slovenské opozice působil jako zvěstování Mesiášovo. Na mou otázku, zda nová povolební koalice bude lepší než ta současná, mi však dle mého jednoznačně pan Mikloš neodpověděl - inu, politik. Zde neopomenu zmínit, že jeden z mých aktivnějších kolegů vám, čtenářům, chtěl přenést atmosféru konference poněkud bezprostředněji, než to činím já, a rozhodl se požádat pana exministra Mikloše o exkluzívní rozhovor pro náš významný časopis.

Kdyby se mu to podařilo, byl by to opravdu gól, poněvadž bychom předčili i zástupce našich (zatím) úspěšnějších konkurentů Hospodářských novin (jejichž redaktor Jan Žižka celý první den konference moderoval) a Mladé fronty Dnes (jméno půvabné kolegyně redaktorky jsem bohužel nepostřehl - snad příště).

Za nastoupeným úvodem nezaostaly ani poslední dva čtvrteční příspěvky - příspěvek Mgr. Markéty Pitrové z katedry politologie FF MU o meznících ve vývoji EU a komentář Mgr. Miroslava Mareše z téže instituce ke vztahu našich politických stran k Evropské unii. Zejména jeho rozbor předvolebních i povolebních hesel nadmíru státotvorné strany SPR-RSČ byl opravdu brilantní. A pak jsme šli domů - odpočinout si a nabrat nové síly do dalšího diskusního klání. Každý jsme tak činili rozličnými způsoby, což se druhý den projevilo jak na rádoby vyspaných tvářích účastníků, tak na jejich hojném počtu.

Páteční dopoledne bylo věnováno německému pohledu na mezivládní konferenci v Amsterodamu. Paní Melanie Piepenschneider, ředitelka oddělení pro Evropský výzkum v Nadaci Konrada Adenauera, měla svou přednášku připravenu opravdu dokonale. Zájem o německé postoje neutuchal, a tak paní Melanie (příjmení je opravdu dlouhé a složité) vydržela v řečnickém křesle tuším tři hodiny (možná přeháním, ale výkon to byl opravdu nadlidský). Gigantický byl i výkon simultánních tlumočníků, kteří po oba dny pilně tlumočili mnohdy netlumočitelné.

Pověstnou korunku nasadili a zlatý hřeb poledne zatloukli dva poměrně mladí pánové, oba národnosti české a přesto stojící na „různých“ stranách barikády vyjednavačů - JUDr. Petr Greger, právní expert Delegace Komise EU v ČR, a Mgr. Aleš Musil, PhD., poradce ministra průmyslu a obchodu ve věcech integrace republiky do EU. Oba hovořili a diskutovali svorně o právních aspektech mezivládní amsterdamské konference. Jejich náhled již nebyl natolik optimistický, jako konstatování JUDr. Teličky z předchozího dne, ale - či snad proto - přínosný stejnou měrou.

Myslím si, že každý měl šanci si z konference něco odnést - ať již to byl zdarma distribuovaný Politologický časopis či publikace k tématice EU nebo zajímavé myšlenky, postřehy či informace „z první ruky“. Jak již jsem prezentoval na začátku, je jistě škoda, že se na této akci objevilo tak málo zájemců, zejména studentů.

Bylo to možná částečně vinou organizátorů, kteří při vysokých nárocích na účastníky konference nevěděli, zda všichni pozvaní významní hosté opravdu dorazí, a tak plakáty vyvěsili až týden před datem konání. Je to částečně i vina jakéhosi hloupého dojmu studentů, že různé konference a semináře jsou jen pro zvané a vzdělané.

Zde je dlužno připomenout, že všechny akce konané na akademické půdě jsou určeny celé akademické obci, kterou z valné části tvoří studenti. Jejich názory jsou vítány, mnohdy netrpělivě očekávány. Doufejme, že v budoucnu se nás při podobných příležitostech sejde mnohem více. Třeba na konferenci o problematice regionů v EU konané opět Mezinárodním politologickým ústavem MU na naší fakultě 27. listopadu. Všichni jste srdečně zváni.

-béďa-