V druháku na gymplu jsem spolu s dalšími matematickými fyziky přežil první taneční a protože jsme vyjma houslisty v cimbálovce, bubeníka v heavy metalové kapele a kytarového trampa ne-zvládali hudební rytmus a taneční kroky nějak koordinovat, s radostí jsme absolvovali taneční ještě podruhé o rok později. Dodalo nám to na sebevědomí, obstojně jsme zvládli předtím nepochopené a navíc jsme si ukrátili dlouhé chvíle svobody s mladší-ma "žabkama".
Nejen letos však mám takový neodbytný pocit, že plesy nejsou, co bývaly. Né, vážně, to není povzdech senilního dědy. Mám dojem, že se na plesech stále více a více hrají diskotékové hity a veškerá "klasika" a "latina", včetně obligátních polek a valčíků (protože tenhle národ dva roky po tanečních snad niv jiného ani neumí), je vytláčena neurčitými melodiemi přinejlepším ploužákového typu. Možná je to odraz dnešní doby, ale myslím si, že opouštěním starých dobrých pecek se o něco zásadního ochuzujeme. Ano, je to tak. Ochuzujeme se nevědomky o SEX.
Miluju latinu. Vážně. Strašně se mi líbí ten řetěz čtyř latinskoamerických tan-ců (samba, cha-cha, rumba, jive), který podle mě nejlépe vystihuje partnerské vztahy se vším všudy. Samba vyjadřuje seznamování těch dvou. Drží se daleko od sebe, protože slušná holka si přece kluka nepřipustí hned napoprvé k sobě ... Při tanci cha-cha musí mít oba ruku na úrovni hlavy, oba jsou takřka rovnocenní, protože tančí stejné figury (při kterých se jejich těla nedotýkají!!). On ukazuje všem okolo nenásil-nou formou koho sbalil, ona se jemně předvádí, ale přitom nesmí přehnat, aby si snad něco nemyslel... Rumba je podle vyjádření mého tanečního mistra hupky hupky do pralesa neboli milování. Rytmus už úplně jiný, pomalejší, oba mají šanci svádět toho druhého, ukazovat se rafinovaně jenom jemu, ruce už mají vzájemně položeny na ramenou (vždyť už se taky líp znají ...). Při tomto tanci už partnerka tančí podstatně odlišné figury od těch partnerových, v některých figurách se mu vydá na milost a ne-milost (partner jí nastaví ruku a ona se na ni položí tak, aby se mu zespodu mohla podívat do očí), mizí vzdálenost mezi partnery, je dovoleno skoro vše. A na závěr celé série následuje jive. Hravý, rychlý tanec, při kterém ti dva sálají svou radostí na celý svět, jsou naprosto sehraní, zažili spolu nejvíc, co žena a muž mohou, a proto tančí bez zábran, bez pevného držení, místy ztrácejí odstup...
Myslím, že tato sekvence je fantastickým vyjádřením krásy života. Žena je ve všech tancích perlou, ozdobou páru a muž je tím, který jemně usměrňuje a vede, dává jí šanci se předvést, dobývá ji, trpělivě čeká na příhodný čas a poté, co nejkrásnější okamžik zažije, nic nekončí. Muž si neodchází zapálit cigaretu (což je nejnenávidě-nější mužský zlozvyk dle amerických žen), ale, naopak, chlubí se svojí partnerkou, tančí dál, spolu s ní vychutnává opojný pocit štěstí. Kromě toho, v celém průběhu taneční série muž jako pečlivý ochránce nenechá ženu upadnout či zranit a žena ví, že se na něho může spolehnout ... Navíc je to vždy žena, kdo má na sobě nejlepší šaty, aby byla tou, okolo které se točí svět. U muže si nikdo ani nevšímá, do čeho je oděn...
Zdá se mi, že na tenhle fantastický zážitek se zapomíná. Do "latiny" nevklá-dáme smysl, který má, možná proto, že je to na nás příliš náročné a hledáme požitek jinde. Snad právě proto některé hitovky hrané na plesech zbavují člověka nutnosti doplnění. Není potřeba páru. Naopak na macarenu musí být velký dav anonymních jedinců. Užívat si údajně může člověk sám. Macarena totiž nemá za sebou nějaký skrytý význam, nechce, aby člověk myslel. Jde jen o mechanické zvládnutí gest. Stej-ně jako se dnes tančí macarena, před patnácti lety se tančila Poupata Michala Davida na Spartakiádě. Myslíme si, že oproštěním se od tvrdých pravidel figur přenecháme prostor individualitě, možná se holky cítí nespoutaněji, když nemají podpatky a dlou-hé šaty a kluci nepotřebují kvádro... Skrze disko a ploužáky, které nemají žádný pře-depsaný systém, si zkracujeme cestu. Vede do vysněného cíle? Nevím. Nevím, ale vzpomínám na Buda Spencera ve filmu Policajt v Africe. Na otázku, jak je možné, že při své váze tančí tak skvěle, odpověděl: "Tanec je jediná povolená sexuální rozkoš". A tak si myslím, že i skrze namáhavější cestu můžeme ochutnat zakázané ovoce. A řekl bych, že bude dokonce sladší ...
