V této republice působí čtyři právnické fakulty. Je veřejným tajemstvím, že tou první mezi rovnými je pražská fakulta, která se na ostatní dívá shora a na západ se radši ani nedívá. Přestup z Plzně do Prahy tak údajně není možný vůbec, ačkoliv vím o alespoň jednom případu, kdy se tak stalo. Přestoupit z ostatních dvou fakult mož-né je, ale při "standardním" průběhu je takový přestupu dost nevýhodný, protože student obvykle skončí opět v prvním ročníku, ačkoliv splnil všechny požadavky. O přestupy od jinud jinam jsem se příliš nezajímal, ale přestup z Prahy do Brna se za ty problémové nepovažuje.

K rozhodnutí přestoupit do rodné (a trvalobydlištní) matičky Prahy mě donutila klesající životní úroveň. Tří-denní svobodný život v Brně se mi sice velmi zamlouval, ale způsoboval moji stoupající insolventnost. Přidaly se i problémy zdravotní, takže jsem se začal zajímat o podmínky přestupu. Na pražské fakultě mě postupně vyhodili z vrátnice, studijního, sekretariátu děkana, od tajemníka a z dámských záchodků. Nakonec se mi poda-řilo prohodit několik vět s proděkanem pro studijní záležitosti. Ačkoliv a právě proto, že není přesně vymeze-no, proč je možno přestupovat, platí zvyk, že důvodem k přestupu do Prahy jsou důvody zdravotní, ve výji-mečných případech důvody sociální (např. čtyři vlastní nemohoucí babičky). Toto zjištění mě potěšilo, konečně jsem mohl uplatnit svou po léta pěstovanou hypochondrii. Těšila mě představa, jak si svoji chorobu budu moci vybrat. Má doktorka mi tuto radost zkazila. Chorobu mi vybrala sama a, co bylo horšího, do té doby jsem o ní nevěděl. V devatenácti mít skoro vředy, to jsem nečekal. Začal jsem polykat pilulky, dodržovat dietu a těšit se na hladký průběh přestupu. Přátelům, kteří mě varovali, jsem odpovídal přihlouplými vtípky, a čekal, kdy se začnu pyšnit Prahou. Moji přestupovou slepotu nepodrylo ani doporučení proděkana, abych si žádost podal až po splnění všech studijních povinností - tady i áčkové státnice po druhém semestru - výborně, budu tam po-kračovat s čistým štítem.

Státnici jsem absolvoval výborně v září a druhý den si podal žádost, která podle poskytnutých informací obsa-hovala potřebnou dokumentaci. Neobsahovala, jak jsem se dozvěděl koncem října. Uběhl třetí semestr a v lednu jsem, stále ještě v Brně, udělal zkoušku z angličtiny a psychologie, a pak konečně přestoupil - do prvního ročníku. Neuznali mi státnici, ani většinu ostatních zkoušek. Něco mě obcházelo, ale radost to nebyla. Jako každý chlap jsem pochopitelně nebyl ochoten přiznat svoji chybu a tvrdě jsem se zakousnul do "pražského krajíce". Dnes již se svými brněnskými přáteli nevtipkuji a svou znovu nabytou solventnost utápím v nákupech zubních protéz, protože "pražský krajíc" není z brněnského těsta.