Brněnská šestnáctka

Od 9. do 12. října probíhal v sále Břetislava Bakaly 28. ročník soutěže krátkometrážních filmů Brněnská šestnáctka. Šel jsem na projekce prvního soutěžního dne spíše ze zvědavosti než s nějakým konkrétním očekáváním, protože většina jmen tvůrců až na několik výjimek mi byla cizí. O to příznivější byl můj dojem z nejrůznějších filmečků. Setrval jsem v sále celé odpoledne a jen litoval, že jsem nemohu zůčastnit přehlídky na druhý den.

Nebudu se rozepisovat o všech filmech, zmíním pouze ty, které mě nejvíce zaujaly. Především to byl kanadský snímek Bataille (Bitva) Hugo Lalondala, skvěle parodující monstrózní sportovní přenosy. Filmoví borci za pokřiku dvů na tribunách soutěží v takových disciplínách jako „Větší bere“ nebo „Kámen, nůžky, papír“. Ve svém bytě bydlím sám se jmenoval film Radima Špačka.

Černobílý co do obrazu, černočerný co do obsahu. O jednom slepci a dvou vraždících se hluchých. Nicméně nešlo se aspoň nešklebit. Ani další dva české filmy Moje milé děti Petra Marka a Skleněný poklopec Martina Láníka nebyly vůbec špatné. Oba byly hravé, přičemž ten první byl smutný a druhý úplně absurdní. Musím ještě zmínit Death by vertigo (Smrt závratí) Američanky Becky Smith o dvou mladých ženách rozjímajících nad rakví své kamarádky z dětství, kterou tehdy nejrůznějšími způsoby šikanovaly.

Co mě poněkud zklamalo, byla úroveň simultánního překladu. Někdy začal pozdě, jindy překladatel tlumočil výrazně selektivně. Vrcholem byl překlad amerického filmu Another World of Dance, jehož tlumočník byl zcela z formy. Překládal značně opožděně, takže skončil až když už na plátně nebyly ani závěrečné titulky a jednou dokonce anglický nápis místo překladu jednoduše přečetl, což přirozeně vyvolalo bouřlivou reakci v sále.

Ale tato drobná vada na kráse nemohla zkazit můj příznivý dojem z přehlídky. Škoda, že nepřišlo více diváků. Večer jsem ještě zašel na nesoutěžní Shallow Grave (Mělký hrob) a míra mé spokojenosti s tímto filmovým dnem byla završena.

-scr-