Zbrojní pas na osobu
Pokud se čtenář po přečtení nadpisu začíná těšit na konečně pořádně militantní a zbrojením posedlý článek, tak ho budu muset již na začátku zklamat. Nic takového nechť na následujících řádcích nehledá - neboť jsem se v několika posledních dnech přesvědčila, že násilí a zloby je i beze zbraní všude dost. A to i na půdě posvátné, právem zaštítěné a chráněné, na půdě akademické. Je to možná zarážející, ale je to - bohužel - pravda.
Já nevím, jaký názor má vážený čtenář, ale já se domnívám, že člověk, který má v budoucnu reprezentovat stav právnický, by měl být spíše zrcadlem spravedlnosti a zákonnosti a ne jeho opakem.
A s takovou „odvrácenou tváří“ jsme se já a zajisté i vážený čtenář setkali na akci pořádané III. ročníkem naší ALMA MATER - na akci zvané PAŘBÁL. Každý na tyhle akce chodí s různými úmysly, ale mohu zcela zodpovědně říci, že já i několik mých přátel jsme přišli s úmyslem jediným - bavit se. Náš úmysl byl sice bohulibý, nicméně ne všichni smýšleli tak, jako my. A to byl právě kámen úrazu.
Určitě i vážený čtenář zná, jak vypadají vypracovaná těla chlapců potících se v posilovnách a snažících se překonat sami sebe a zejména své poslední osobní rekordy. A když už to nejde pomocí přirozené síly, tak vynalézavý tvor HOMO SAPIENS přece již dávno objevil látky, které rychle a účinně napomáhají růstu svalové hmoty. Ale to, že anabolika např. utlumují pocit bolesti, to už asi každý vážený čtenář neví. Zcela evidentně mají tito chlapci vypracovány svaly po celém těle, ale co to dělá s jejich svalem v lebeční schránce a s jejich psychikou, to už nikdo nezkoumá.
Ale abych se vrátila k tématu. Zkrátka a dobře, my - poklidně smýšlející občánkové, kteří se věnujeme spíše růstu svalové hmoty zvané mozek - jsme narazili na občánka, který kultivuje hlavně své tělo. A z příjemně vypadající akce se stal hrůzný sen. Nevím, jestli více rozrušeno bylo svalstvo nebo psychika občánka zvaného „ANGELO“, jemuž hrdě asistoval jeho svalnatý kamarád, ale pravdou zůstává, že po jeho řádění nezůstal kámen na kameni.
A mohu říci, že pokud to několik lidí nevyprovokovalo k akci, tak určitě je to přimělo k zamyšlení. Proč tihle lidé nenosí zbrojní pas „sami na sebe“? Vždyť oni jsou přece stejně nebezpeční jako kterákoli jiná zbraň v rukou nepovolaných! Tahle „monstra“ nedokážou ovládnout sama sebe - tak jak je potom mají a mohou ovládnout ostatní?!
A co vůbec pohledávají tihle nemyslící, necítící a strach a rány rozdávající tvorové na poklidné akademické půdě, kde má právo a morálka vítězit nad bezprávím, násilím a nenávistí. Jak takoví lidé mají v budoucnu soudit podobné činy jiných, když sami nejsou o nic lepší než ti, co sedí na lavici obžalovaných?
A ještě na něco se váženébo čtenáře zeptám. Co s tím vším chceme a můžeme dělat? Někteří z nás asi vůbec nic, prostě to pro ně byla věc, která se stává. Někteří se snad zhrozí a zamyslí, ale v záplavě každodenních starostí na to zase zapomenou. A ti revoltující? Smůla je, že patrně budou umlčeni tou většinou občánků s označením „někteří“.
A přitom by stačilo tak málo. Co třeba dát těm, kteří se ucházejí o studium na právnické fakultě psychologické testy, abychom se ještě „zatepla“ dověděli, s kým to vlastně máme tu čest. Asi ani výpis z rejstříku trestů by nebyl marnou záležitostí. Ale co to slyším? Ozývá se většina „některých“ s tím, že to už ale vážně zacházím do extrému. Ale pokud nebudeme extremisty hned od začátku, tak by se taky mohlo stát, že by nám za chvíli vládla hrstka svalnatých avšak inteligenci postrádajících jedinců, čímž bychom se v podstatě vrátili do časů CHAMURAPPIHO ZÁKONODÁRSTVÍ.
Co ty na to, vážený čtenáři?
PS: Tímto se omlouvám všem těm, kteří našli správný poměr mezi posilováním těla a vlastního vzdělání. Kéž by jich tak bylo více.
IVETA HORÁČKOVÁ
Pozn. redakce: Jak jsme se dozvěděli, výše zmiňovaný element opět udeřil. Stalo se na Antiplese 14. 10. nad ránem. Výsledkem je další zkrvavený obličej, zlomený nos a trestní oznámení (v pořadí již druhé).
