ČÍM NÁS OSLOVIL PAN BÁSNÍK

Martin Dokoupil, Pavel Schrott

Při naší literárněvědné práci jsme se setkali už téměř se vším. Alespoň jsme si to do nedávné doby mysleli. Při jedné z náhlých návštěv nejmenovaného místa jsme objevili něco, co nás doslova zmrazilo. Jednalo se o dosud nepublikovanou báseň, kterou jistý halasista označil za tikající bombu. Po pečlivém výzkumu jsme dospěli k této hypotéze:

Autor, vášnivý to příznivec dobrého vína, vyrazil se jednoho vlahého, skoro letního večera se svým přítelem, studentem Právnické fakulty, na skleničku. Když se k ránu vraceli domů, vyslechl autor srdceryvný příběh o strastech studentského života, který zapsal ve formě sobě vlastní, ve formě básnické. Dílko se dostalo jednoho dne do rukou takového umělce, jakým byl Jiří Mahen. Ten, řka „Franz, co to v té kotrbě máte!“, jal se uvažovat o studiu na právnické fakultě.

Milá maminko

Milá maminko, už jsou zase dvě hodiny ráno.

Milá maminko, do jedenácti už doma nebudu.

Milá maminko, tak jsem zase včera nic neudělal.

Jestli se dneska dozvím, že jsem udělal Čecha,

milá maminko,

půjdu zapít radost.

Jestli se dneska dozvím, že jsem vyletěl z Čecha,

milá maminko,

půjdu zapít žal.

Milá maminko, dneska zase nic neudělám.

Milá maminko, už jsou zase dvě hodiny ráno.