Uklízečka z Honkongu

Před více než měsícem jsem shlédl film Chunking Express honkongského režiséra Wong Kar-Wai a byl jsem jím zcela unesen.

Film je tvořen dvojicí samostatných příběhů dvou policistů, přičemž jejich jediná vzájemná souvislost je dána stejným místem konání a to zejména existencí bufetu, kam oba dva - nezávisle na sobě - chodí na svačinu. První příběh mně příliš neupoutal, protože symbolika náhodného setkání policisty a pašeračky drog v nočním baru mi zůstala utajena. Druhý příběh, kterému se budu hlavně nadále věnovat, popisuje platonickou lásku servírky ze zmíněného baru k jednomu z policistů.

To je tedy stručný popis děje, který sice zní velmi schematicky a ale je v podstatě nedůležitý. Tento film je hlavně neskutečně lyrický a divák prožívá naplno všechny emoce, kterým podléhají postavy filmu. Nejvíc mně oslovila servírka, která svoji touhu ventiluje tím, ze potajmu uklízí policistův byt. Uchvátil mně způsob, jak ho zkrášluje a jakým se mazlí s každou věcí, kterou měl v rukou. Je to nevšední, ale o tom upřímnější a romantičtější vyznání lásky. Zároveň ale fakt, že mu není schopna dát polopatičtěji najevo to, co cítí, evokuje tragické lásky z literárních románů.

Další věcí, která mně v tomto filmu okouzlila, je atmosféra asijských velkoměst. Jsou přecpaná lidmi, přičemž každý z nich za něčím spěchá, a přesto se v nich cítíte zcela v klidu. Tento zvláštní rozpor se nedá zachytit nebo popsat a porozumí mu jen ten, kdo v Asii byl, nicméně Wong Kar-Waiovi se to povedlo.

Jednoduše, v tomto filmu je obojí co mám rád - platonická láska a Asie.

Adam Daněk

Die Gelbe Couch