Čachtická paní
Rád bych upozornil čtenáře historických románů na jednu poměrně starší, ale zato velmi napínavou a zajímavou knihu. Nese název Čachtická paní a napsána byla slovenským spisovatelem Jožo Nižnanským. Česky vyšla v nakladatelství Naše vojsko roku 1970. Starším generacím příběh o krásné hraběnce Alžbětě Báthoryové z Uher zřejmě ještě něco říká, ale pro mladší čtenáře je to většinou kniha, kterou doposud nečetli, protože jimi zůstala nepovšimnuta.
Prostřednictvím autorova barvitého vyprávění se ocitneme v Uherském království sedmnáctého století, v době tureckých útoků, kdy lidem často nezbývá nic jiného než víra v Boha. A toto platí především pro Čachtice a ani ne tak kvůli Turkům… Již dlouho se u šíří zvěsti o hrůzných činech čachtické paní, vnučky polského krále. Byla posedlá touhou po kráse a byla schopna pro ni také všechno udělat. Obyčejní lidé věděli, že se koupávala v bylinných odvarech, ale i v jiných koupelích… Byla pověstná svou krutostí vůči poddaným a hlavně vůči služebným. Neexistují žádné důkazy, žádní svědci, jenom tušení zla a fakt, že se ztrácí mladé dívky sloužící na zámku.
Je to příběh z doby dávno minulé, ale přesto částečně i aktuální (po přečtení ať posoudí čtenář sám), s prvky humoru a detektivky. Ústřední postavy, které se snaží odhalit tajemství čachtického zámku a následně jej zničit, jsou zcela obyčejní lidé, zbojníci a duchovní.Úlohu kladných postav sehráli farář Jan Ponicenus, jenž se spolu se zbojníkem Janem Kalinou snaží zabránit prolévání krve na zámku… „Tu se jejich oči obrátily za služčiným prstem. Teprve teď si všimli postavy, která tam ležela. Krev jim ztuhla v žilách. Bez pohnutí tam leželo na břiše děvče, jen trochu přikryté šátkem. Ruka, která asi předtím šátek držela, ležela nehybně u nahého stehna. A celé tělo byla samá krev… ,,Rychle vodu a čisté hadry!“ vykřikla na služky farářka, kterou už vzkřísili ze mdlob. „Je to Ilona Harcajová,“ ozval se konečně Jan Ponicenus, ,,znám ji.“
Farář jí na hlavu položil jemnou, měkkou dlaň, upřel na její utrápenou tvář soucitné, hřejivé oči a zeptal se mírným hlasem: ,,Kdo tě tak zmrzačil, dcero?“ V kuchyni zavládlo hluboké ticho. Ilona šeptem, sotva slyšitelně odvětila: „Hraběnka…“ ,,Důstojný otče, už jste změnil své mínění o Alžbětě Báthoryové?“
Neodpověděl, jen hleděl na nešťastné děvče, na její oči, které se znovu zavíraly, a řekl jakoby sám pro sebe: „Není jí už pomoci. Ať je Bůh milostiv její duši…“
Souběžně s odhalováním hraběnčina tajemství se objevuje motiv lásky, snad ve všech typech literatury nepostradatelný a v životě každého z nás věc nejkrásnější. Jedná se o lásku šťastnou, i když jí hraběnka nepřála. Její dcera se zamiluje do zbojníka Andreje Drozda a odchází s ním do hor. Tím si vysluhuje nenávist své matky. Kniha obsahuje velké množství jednotlivých příběhů, které splývají v nesmírně barvitý a čtivý celek. Cílem tohoto článku není poskytnout kompletní obsah románu, má snad jen vzbudit čtenářův zájem o přečtení této bezpochyby žánrově hodnotné knihy.
Vladislav Vybíral
Nižnánsky, Jožo: Čachtická paní, Naše vojsko 1970