Zhaarovka vytazhenaa z Internetu

Stalo se jednomu studentovi matematicko-fyzikálni fakulty. Při oslavě úspěšně zvládnuté zkoušky jeden z přítomných mediku vysvětloval zajímavou konstrukci lidské sanice. „Kdybyste si například vložili do úst obyčejnou 60W žárovku, budete ji dost těžko vytahovat, vlastně se vám to nepodaří.“ Všichni se zasmáli dobrému vtipu a popíjeli, dokud bylo co. Pak se každý odvalil podle svých schopností domů a jednoho ze studentu při močeni zaujala obnažená žárovka na oné místnosti. „To není možný, když proleze tam, tak musí i ven. Přece to nemůže jít jen jedním směrem!“ Vyskočil na mísu a vyšrouboval si jednu na otestovaní. Nejprve se mu jí do ústní dutiny nedařilo zasunout, jak byla, potvora, velká. Po chvilce úsilí však pěkně vklouzla a dokonale zaplnila prostor. No, jenže na světlo se jí pak opravdu nechtělo.

„Co budu dělat?“, zoufale se snažil žárovku vytáhnout. Asi za hodinu se vrátil spolubydlící a kroutil hlavou při tom úkazu: Soused sedí na posteli s očima vypoulenýma a zaslzenýma, z huby mu něco trčí, skoro jako závit na žárovce. „Co se děje?“; jenže místo odpovědi slyší jen přidušené huhlání. Po krátké konverzaci v posunkové řeči postižený sáhl po tužce a papíru a objasnil svoji situaci. Víc hlav víc ví. Rozbití žárovky okamžitě vyloučili, střepy by mohly být dost nebezpečné. Shodli se na tom, že nejlepší bude zajít na chirurgii. Bylo už pozdě, ale městskou hromadnou dopravou cestovalo stále hodně lidí. Občas si pacient zakryl ústa, chvílemi vrhal rozpačité pohledy na ty, kteří si vykukujícího závitu všimli. „To jste ještě nikdy neviděli žárovku?“, odháněl doprovázející student největší zvědavce. Cestou museli dvakrát přestupovat.

Službukonající lékař si závit prohlížel s ještě větší nechápavostí než cestující v tramvaji a poslouchal sousedovo vyprávění. Trvalo mu dost dlouho, než pochopil, ze to študáci myslí smrtelně vážně. Byl to ještě čerstvý absolvent, takže si netroufal sám pomoci. Přivolal zkušenějšího kolegu z lůžkové části. Byl to zjevně velmi zkušený chirurg. Za léta praxe prý ještě na takový případ nenarazil, ale sanici napravuje běžně, jen ne zcela bezbolestně. Nešťastník přece jenom přikývl a ten borec přitlačil nějaká místa na tvářích, vysadil čelist z pantu, vyndal žárovku a zasadil sanici zpět. Pak ještě upevnil čelist obvazem a propustil pacienta domů. Bylo už pozdě, a tak si zavolali taxíka. Řidič vidí obvázanou hlavu a ptá se: „Copak se ti chlapče přihodilo?“

Vypověděli mu svoji příhodu. Taxikář zkoumavě prohlížel zaslintanou žárovku: “To není možný. Když to jde tam, musí to přece i ven.“ Nestihli ani mrknout a už tam byla. Zabrzdil u kraje a po marných pokusech začal zjišťovat, který že doktor vyprošťuje žárovky. Dohodli se, že je napřed hodí na kolej a oni mu popíšou cestu. Žárovku ať si nechá na památku.

Umíte si asi představit, jak se ten chirurg tvářil, když zjistil, ze se k němu valí lidé se žárovkou v puse jeden za druhým...

(podle www.ms.mff.cuni.cz převyprávěl -mack-)