Spravedlivé jaro

Rozbahnily se poslední sněhy a duben přinesl konečně závan jara: skoupé sluníčko, vyhřáté zahrádky s chlazeným pivem, romantické noci milenců provoněné kvetoucími stromy, osvěžující májové přeháňky a drobné sněženkové, petrklíčové a fialkové pozornosti pro ty, které máme rádi.

Na někoho jsem si vzpomněl, na někoho, koho jsem chtěl jarem potěšit, a zamířil jsem ke stařence prodávající malé svazečky konvalinek.

- Už neprodávám, odbyla mě vystrašeným pohledem a rychle balila malou kartonovou krabici plnou drobných bílých kvítků. Náhle jsem si všiml, že dívky postávající kousek od ní nejsou nějaké zasněné zákaznice, nýbrž zcela střízlivé městské policistky.

Á - ruka zákona, pořádek musí být: nezdaněný příjem, nedovolený prodej na veřejných prostranstvích, prostě nebezpečný delikvent - vystrašená babička v šátku. Pořádek musí být, povzdechl jsem vykročil jsem k řádnému květinářství s vývěsním štítem a záznamem na finančním úřadě. Prohlížel jsem si karafiáty, růže, gerbery, lesklé celofány a nylonové mašličky. Jen konvalinky chyběly…

Asi si budu muset počkat do dalšího jara, kde odvážná stařenka-recidivistka opět vyrazí okrádat město a stát na daních a poplatcích a já si budu moci na ulici jen tak pro radost někoho druhého koupit kytičku za pár korun.

-béďa-