Mýtus právníka

Jsem nikdo a kdo jsi ty? Jsem právník a kdo je víc! Vůbec nic.

Jsem v prváku a jsem v šoku. Tak to je stručná charakteristika současného stavu, i když se obávám, že tyto pocity mám od prvopočátku a jen tak něco je nezmění. Jsou zkrátka hluboko ve mně a týkají se nás všech. Dlouho, až snad příliš dlouho, jsem přemýšlela o čem napsat do Octopusu. Pořád jsem prostě neměla téma a ono zatím celou dobu čekalo tiše vedle mne. Vlastně zase tak potichu nebylo, protože se s ním denně potkávám.

Z letargie mě probrala až věta pronesená náhodným aktérem: „No jo, právníci, to je kapitola sama pro sebe…“ Takže z toho kapitolu jen pro sebe udělejme, protože tenhle duševní výlev se týká pouze vás a nikoho jiného. Zvolme si tedy základní témata problému: studenti právnické fakulty, právníci a morálka. Dvě otázky k tématu jsem položila několika studentům prvního ročníku. Asi z třiceti respondentů mi odpovědělo osm, takže díky jim za odvahu a snahu aspoň pět minut přemýšlet. A i když statečných bylo jen osm (pořád víc je to víc jak ve filmu), je to možná štěstí, protože kdo ví, jaké hrůzy bych se mohla dozvědět od těch méně aktivních, ale to jen zde, protože ve škole se jim ruka třepotá ve vzduchu až moc. Každpádně z výzkumu a nejen z něho vyšlo najevo: „Já jsem právník a kdo je víc?!“ Podle tázaných jsou studenti PrF ambiciózní, prudce inteligentní a úspěšní lidé - a to všechno, protože studují prestižní školu, nebo snad protože vlastní nakrátko utržené sluchátko? Záhadou mi zůstává, kde berou tu jistotu o vlastních kvalitách, ale jinak to zní krásně, protože já si myslela, že ráj je ztracený a on je zatím na zemi a ještě ke všemu do něho chodím na semináře (na přednášky ne - ale teď začnu, protože nejsem takový bloud, abych mohla zabudnout, kde je ráj).

Na dotaz, jak by měl vypadat právník, mě z některých odpovědí přecházela hrůza, z jiných mi svitla jiskra naděje, že není ještě vše ztraceno, ale ty zbylé mě dorazily a následků se jen tak nezbavím. O tom, že by měl být čestný, objektivní, nezištný a citlivý nepadlo ani slovo. Takže například tvrzení, že schopný právník by měl využívat a používat všechny zákony - je jedno jestli pro věci dobré a užitečné nebo pro obcházení ostatních zákonů, mě přivádí k závěru: „Běda tomu, komu právník vládne.“

Nechci působit jako mravokárce, protože si myslím, že nato ani nemám právo, a pak kritizovat se dá všechno a všichni - ale je tu otázka, zda profesní etika má být věcí tak opomíjenou. Existuje novinářská, lékařská a taktéž pro právníka tu něco je. Na druhou stranu nevím, zda by nějaká výuka etiky přinesla to pravé ovoce, protože u některých platí, že pole neorané se jen těžko zorá.

-bzzz-