Písaři, sazeči a diplomkáři

K pojmům:

Písař - osoba ve středověku ceněná pro svou schopnost ručně opsati vše, co jí předloženo či předneseno bylo, a mnohdy i to, co jí předloženo či předneseno vůbec nebylo.

Sazeč - osoba znalá technik kladení liter tak, aby poté za pomoci dřevěného šroubu, tiskařské černě, tiskařského šotka a dalších pomocníků dílo literární či populistické k rukám davu věděníchtivého rozšířeno býti mohlo. (V dnešní době se namísto kovových liter užívá klávesnice počítačů. Tiskařský šotek je nazýván „počítačovým virem“ - pozn. aut.).

Diplomkář (či diplomant - málokdy však diplomat) - osoba nedokonalého vzdělání vysokoškolského, která zdvořilým obtěžováním docentů a profesorů vážené univerzity svými opisky a výpisky zdokonalení své edukace dosíci chce.

Téměř každého z nás to jednou čeká. Diplomka. Na několik měsíců se student stane takřka vědcem. Většinou poprvé a naposledy ve svém životě. Pouze vědcem? Stane se také písařem. Prohlédne desítky knih, aby z nich opsal jednu či dvě věty a ty pak tvořivě spojil do díla do té doby nevídaného. Mnohým napomůže práce staršího kolegy a naváže tak na tradici třeba i dvaceti let (= dvaceti diplomek) věnovaných témuž tématu. Když mistrně zkompiluje myšlenky druhých do myšlenky své a nezaměstná dostatečně sekretářku svého otce, stane se student sazečem své vlastní práce - samizdatníkem. Alma Mater mu za tímto účelem věnuje (i za mírný poplatek) brožurku či informaci jak na to - nou hau (pro znalce angličtiny „know how“). 60-30-60 (poslední číslo proměnlivé - pozn. aut.) jsou míry jeho budoucí... 60 úhozů na 30 řádků na 60 (více méně) stran. Student vplouvá do sedmého nebe a zasedá k počítači zmámen dokonalostí techniky. A náhle - ouha!

Již několik týdnů pozoruji své kolegy páťáky, jak se stávají diplomanty. Zjišťuji, že jim více času zabere forma diplomky než její obsah. Počítač se stává nepřítelem, ačkoliv jej odborné hezky ilustrované příručky výrobců software prezentují bezmála jako diplomkáře-specialistu. Proč?

Tuším, že v prvním ročníku této fakulty v předmětu sociologie práva je studentům odhaleno jedno z tajemství zákona (či jiné lidské oficiální normy). Zákon zastarává přímo úměrně rozvoji jím upravovaného odvětví. Mnohý ze zákonů je starý již v době, kdy začíná jeho účinnost. Šokující? Ne. Vždyť to funguje.

Dnešní textové editory nejenže umožňují upravovat formát stránky či velikost a odsazení písma, ale zároveň nabízejí celou škálu různých typů písma, mnohem vzhlednějších, než je písmo původních psacích strojů (jaké například užívá textový editor T602). Mimoto jsou schopny dle zadaných pokynů automaticky zformátovat celou práci, včetně nadpisů, záhlaví atd. Bez větších problémů sestaví jak obsah práce, tak třeba věcný rejstřík nebo poznámky pod čarou. Na závěr zkontroluje za vás většinu chyb. Mají jen jednu chybu, nejsou schopny dát na řádek přesně tolik úhozů, kolik jim zadáte. To závisí na typu písma. Průběžně však úhozy počítá - v celém dokumentu.

Současnou normou platící pro diplomové práce na naší fakultě však tyto skutečnosti nehnou. 60-30-60 (více či méně). Diplomanti se potí před monitorem a počítají rukou počet úhozů i řádků. Dřívější tvůrčí nápady házejí za hlavu a jejich práce vyjeté čerstvě z lejzrových tiskáren jsou téměř k nerozeznání od diplomek žloutnoucích již deset let v naší knihovně. Zastavil se čas. Viděl jsem i pokusy vzdoru. Někdo napsal svou práci jiným typem písma. Aby dodržel normu, zvětšil je. Vypadalo to, jako by se snažil nahradit Braillovo písmo. Jiná kolegyně čekající na konzultaci své diplomky bojovně prohlásila, že zařadí do své práce technickou poznámku, že normu dodržet nelze. Můj spolubydlící na mé rady odpovídá jen: „Víc úhozů? Zbláznil ses? Vždyť by mě s tím vyhodili…“ a raději, než aby uvažoval nad dokonalostí obsahu svých úvah a závěrů, počítá úhozy a škrtá slova. Šokuje? Ne. Vždyť to funguje.

-béďa-