Začátek světa

Námět a scénář: Pavel Melounek, Vladimír Macura, Dan Svátek, Vladimír Drha

Režie: Pavel Melounek, Dan Svátek, Vladimír Drha

Hrají: Jiří Hána, Miroslav Šimůnek, Jiří Hálek, Michaela Kuklová, Jan Tuna a další

Produkce: Pavel Melounek, Marek Brodský, Jiří Pomeje, Ondřej Šrámek

Výrobce: Whisconti, Fronda film, ČT

Premiéra: 2.11.2000

Přelom února a března je v českém filmovém světě již tradičně (existuje-li v našem novostátě něco jako tradice) obdobím úvah, tipů, předávání a oslav - to vše pod hlavičkou českého mikrooscara jménem Český lev. Povídkový film Začátek světa má již několik týdnů před vyhlášením těchto cen své jisté, obdržel totiž nepříliš prestižní plyšovou mutaci této ceny, která je věnována nejhoršímu filmu sezóny. Tvůrci si tuto cenu nevyzvedli - kdo by vážil cestu pro kus plyše... - a tak ani nestihli okomentovat, zda si toto "ocenění" zaslouží. Zaslouží?

Pokud splňujete alespoň jednu z těchto vlastností: máte rádi Telč, nevadí vám ani větší než malé množství neprofesionálnosti, pořád si myslíte, že pravda a láska nakonec....no znáte to; pak by vás Začátek světa neměl naštvat. Tři povídky, z nichž se film skládá mají totiž mnohé společné: jsou naivní (pro někoho až drze), odehrávají se ve zmíněném malebném maloměstě na Vysočině - dokonce se tváří tak, jako by se v něm opravdu odehrály - a nebojte se, nakonec vlastně dobře dopadnou. Ostatně jestli máte cit pro psychologii autora, možná vám bude tenhle fakt zřejmý již po několika prvních replikách - trochu neohrabaných a hrubě naivních ve stylu křes´tanství pro dvacetileté.

Nebezpečí nesourodosti povídek odvrátili autoři jednak dodržením jednoty postav a místa - místo se nemění vůbec a hlavní postavy z jedné povídky se v té druhé zase okrajově objeví - a především originálním řešením problému jednoty času. Jako si každý Američan pamatuje, kde byl, když zastřelili Kennedyho, my středoevropané obvykle tušíme, co jsme dělali předloni na Velký Pátek, na zatmění Slunce a na Silvestra. Takže pokud divák chce a paměť a jistá dvoukolejnost myšlení mu to umožní, může si vedle příběhu na plátně promítat vlastní tehdy zažité mikrotragikomedie. Nebojte se, neodejdete se schizofrenií, možná spíš s pocitem, že jste v tom filmu vlastně taky trochu hráli. A možná vám tohle srovnání zaměstná obě hemisféry natolik, že přehlédnete i mizerné pokusy o poezii v první povídce, překombinovanost point v druhé a trošku násilné a prvoplánové vmáčknutí propagandisticky dojemné dvojice gayů v poslední. Jak ukazuje "ocenění" špičky našich filmových kritiků, ne všichni to dokáží. Přál bych vám, aby vy jste tahle začátečnická uklouznutí mohli přehlédnout. A jestli budete mít po Začátku světa ještě něco na srdci, "zařvěte to pořádně na celej svět..." Dobrou noc.

Pavel Molek