Kdyby... Moje prababička vždycky na nějaké to moje “Ale kdyby…” říkávala “Kdyby prase mělo křídla…” Ale ono je nemá. Stejně jako my nemáme nový celouniverzitní studijní řád, který by navždy odstranil debaty o povinnosti docházek do seminářů (bohužel), zavedl stavebnicový systém založený na kreditech (bohudík) a spoustu dalších vymožeností moderního věku. Rád vám na tomto místě nabízím stručný výtažek z toho co mohlo být Biblí moderního studenta, kdyby…ne, tentokrát ne:). Kdyby to nebylo zamítnuto proděkany fakult v připomínkovém řízení.

Jednotné mělo dle Studijního a zkušebního řádu být samozřejmě časové rozvržení výuky (už žádné “fakultní” liché týdny…), kdy bylo určeno, že se semestr bude skládat nejméně ze 13 týdnů výuky a 4 týdnů zkouškového období. Inu, nic nového pod sluncem. Nový studijní řád dále zaváděl jednotný kreditový systém, založený na evropském kreditovém systému (ECTS). Celkový počet kreditů, které musí student za dobu studia získat by bylo 300, z toho 180 v prvních třech letech a 120 ve zbylých dvou. (Těch výsledných 30 kreditů na semestr je průměr, minimální přípustný počet je 24).

Jednotné známkování: zaváděla by se “evropská” stupnice:

stupeň záznam v IS číselná hodnota klasifikace

výborně A nebo 1 1

velmi dobře plus B 1,5

velmi dobře C nebo 2 2

dobře plus D 2,5

dobře E nebo 3 3

nevyhověl(a) F nebo 4

Oblastí, kde SAZŘ začíná být zajímavý i pro staré právnické rutinéry je právě garantovaná variabilita kreditového systému studia. Sám studijní řád totiž říká, že student má nárok na volbu předmětů, které nesouvisejí s programem ani oborem v rozsahu nejméně dvaceti procent minimální hodnoty studia (jedná se o klasický model, kdy se do počtu kreditů za daný semestr započte právníkovi zkouška z biochemie).

Pokračuje se v již zavedené praxi sestavování rozvrhu a zapisování předmětů přes IS, kdy o úspěchu zápisu rozhoduje vztah předmětu k zapsanému programu a pak teprve pořadí zápisu (atomoví fyzikové zase přijdou o pontifikální jurisprudenci…), přičemž první dva semestry tomu tak být nemusí – prváci mohou mít pevný rozvrh.

Zajímavostí je fakt, že se v celém SAZŘ nedočtete jedinou řádku o indexech, nebo o čemkoli, co by je vzdáleně připomínalo. Veškeré hodnocení, zápočty a podobně se registrují pouze ve všemocném ISu. Bylo by to možné považovat za ústupek technickému pokroku (pryč s razítky, čipová karta to obstará), kdyby studijní řád nepřevzal od přírodovědedců semestrální zápisy. O několik odstavců dále se totiž nebohý student dozví, že je povinen se po splnění všech studijních povinností (kredity, postupové zkoušky…) zapsat do každého dalšího semestru. Ručně, a to podpisem zápisového archu na studijním oddělení. Semestr za semestrem. Mimochodem, tím nám sebrali naši právnickou specialitu – blokové studium.

Nekompromisně se také SAZŘ staví k povinné účasti na seminářích a cvičeních, která může být pouze na odůvodněnou žádost studenta nahrazena jinou formou studia. Sbohem vidino vyučujících, bojujících o přízeň studenta stále atraktivnějšími metodami výuky a komplexnější její náplní…

Studium by bylo lze přerušit i vícekrát, nebo ho může přerušit ex offo děkan, například v případě, že o přerušení nepožádá těhotná studentka, zapsaná v programu vyžadujícím pobyt na rizikových pracovištích (nejdražší dámy, opatrně po schodech! :).

Zpřísnění nás mělo čekat i co do počtu opravných termínů zkoušek – zbyl by pouhý jeden. Celkem tedy dva pokusy a potom už jen opakovat předmět (zapsat si ho v nejbližším možném termínu, je-li dostatek kreditů bez nutnosti opakovat ročník). Zase jen jednou a potom… Místo našich milovaných blokovek navrhovalo znění SAZŘ takzvané souborné zkoušky. Konají se po třech letech magisterského studia a obsahují semestrální práci, jazykovou zkoušku a dosažení předepsaného počtu kreditů.

A třešnička na dortu na závěr pro ty z vás, kteří by si brousili zoubky na takzvaný červený diplom. Tato verze celouniverzitního studijního řádu obsahovala i přesné vymezení celkového hodnocení studia, přičemž stupeň “Prospěl s vyznamenáním” měl následující podmínky: všechny části závěrečné státní zkoušky složeny s prospěchem “velmi dobře” nebo “výborně” a celkové hodnocení zkoušky “výborně”, dále pak žádná ze zkoušek za celou dobu studia nesmí být hodnocena “dobře” a studijní průměr za celou dobu studia nesmí být horší než 1,5. (Huf. To se mě netýká snad od konce prvního semestru ;)

Co nás čeká dál? Uvidíme, ale buďte si jisti, že vás o tom Octopus bude informovat!

Martin Strnad