zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 25
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2101. (Sessions 2039)
Rovné volební právo II.
     

Rovné volební právo II.

V Octopusu č. 24 byl uveřejněn článek autora Stanislava Kadečky s názvem „Rovné volební právo?“. Jelikož jsem byl v době, kdy byl předmětný Volební řád vytvářen, předsedou studentské komory, dovolím si nyní připojit pár poznámek k tomuto tématu.

Úvodem musím zdůraznit, že v podstatě s autorem souhlasím a tento článek nemá být obhajobou vlastního dítěte, protože Volební řád vznikl jako výsledek nebývale úzké spolupráce tehdejší studentské komory a komory učitelské. Zároveň nutno zmínit, že jsem já osobně přijatý návrh konzultoval s významným členem katedry ústavního práva, jehož však nechci jmenovat bez jeho souhlasu, a hlavně, že jsme se tehdy okolnostmi, o kterých autor mluví, zabývali. Obecně lze říci, že hlavní roli při našich tehdejších úvahách hrála snaha zvážit „kvalitu“ demokracie na naší fakultě ve srovnání s kvalitou na jiných fakultách (uplatňujících odlišné volební systémy) v protikladu se směřováním k dokonalé čistotě Volebního řádu a současně zvážit následky nulového kontaktu kandidátů s voliči.

Především je nutné si uvědomit, že vznik Volebního řádu byl vynucen přijetím z. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Prakticky ihned po jeho přijetí začal Senát PrF pracovat na přípravě všech vnitřních předpisů fakulty, což, jak jistě uznáte, nebyla práce lehká. Aby však situace nebyla tak jednoduchá, museli jsme čekat, až Senát MU (ano máte pane Kadečko pravdu, správně by mělo být MU v Brně) schválí vnitřní předpisy pro celou univerzitu, neboť bylo nutné, aby fakultní předpisy byly v souladu s univerzitními. Toto se Senátu MU podařilo až těsně před koncem roku 1998. První volby podle nového zákona se měly konat právě do konce roku. Přesto jsme především tomuto řádu věnovali mimořádnou pozornost a výsledek v žádném případě nepovažuji za tak mizerný, jakým byl shledán.

Vycházeli jsme především z existující situace, vědomi si toho, že jak píšete „rovné volební právo znamená zásadu, že ….na jeden mandát …připadá přibližně stejný počet hlasů“. Došli jsme k závěru, že na situaci na vysoké škole nelze automaticky aplikovat postupy platné např. při volbách do Poslanecké sněmovny, neboť jsme byli, a alespoň já stále jsem přesvědčen, že Senát vysoké školy či fakulty nemá být orgánem „politickým“. Zároveň jsme v průběhu doby, kdy jsme v Senátu PrF působili, nabyli jistých zkušeností, které nás vedly k navržení nyní platného Volebního řádu. Především by podle našeho mínění měly mít v Senátu zastoupení všechny ročníky, což by při společné volbě všemi studenty naráz nebylo možné zajistit. K rozdělení mezi ročníky jsme měli k dispozici 9 mandátů, tedy celou polovinu Senátu. Z tohoto počtu jsme tři mandáty přidělili třetímu ročníku z několika důvodů. Zaprvé jsou studenti třetího ročníku nejaktivnější a mají na práci v Senátu nejvíce času, který již nemají studenti čtvrtého, resp. pátého ročníku. Krom toho studenti třetího ročníku již dostatečně znají situaci na fakultě potažmo na univerzitě a jsou schopni se v mnoha problémech orientovat, čehož studenti prvního, resp. druhého většinou schopni nejsou. Alespoň já jsem nebyl.

Dalším důvodem byla naše zkušenost se zájmem studentů o volbu zástupců do Studentské komory. Jednak nezájem volit, který zmiňuji níže a jednak nezájem kandidovat. Ve čtvrtém ročníku se pravidelně objevoval jen takový počet kandidátů, kolik měl tento ročník mandátů, a to bylo ještě třeba tyto kandidáty přesvědčovat. Jistě je možné říci, nevadí, ať si tedy i studenti čtvrtého, a potažmo pátého ročníku, vybírají z kandidátů nižších ročníků, ale opět narážíme na otázku, zda by v Senátu neměli mít zástupce všechny ročníky a zda se čtvťáci budou vůbec obtěžovat volit.

Pokud jde o všeobecnost volebního práva lze pak podle mého názoru dovozovat pouze z ust. § 62 odst. 1 písm. h) zákona o vysokých školách a nikoli z § 4 písm. d) či dokonce § 26 věta třetí. Proveďme však srovnání ust. § 26 věta čtvrtá vysokoškolského zákona a § 1 odst. 1 z.č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR. Zákon o vysokých školách říká: „Volby jsou rovné, přímé, s tajným hlasováním.“ Naproti tomu z.č. 247/1995 Sb. říká: „Do parlamentu ČR se volí na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním.“ Domníváte se, pane Kadečko, že jde o omyl zákonodárce, nebo o snahu umožnit flexibilitu Volebního řádu fakulty?

Přes výše uvedené řádky musím však říci, že jsme velkým příznivcem „všeobecných“ a „rovných“ voleb na PrF MU, ovšem tyto důvody mě od takovéhoto systému zcela odrazují:

1) Mají studenti a učitelé volit společně? Tato otázka zní podivně, a to zvláště pokud § 26 zákona o vysokých školách mluví o tom, že senátoři za studenty mohou přestavovat maximálně polovinu Senátu. Zároveň však toto ustanovení nemluví o oddělených volbách pro akademické pracovníky a pro studenty. Pak tedy ze zmiňovaného požadavku rovnosti vyplývá zcela neoddiskutovatelně nutnost společné volby studentů a akademických pracovníků, přičemž mandát by získalo prvních devět učitelů a prvních devět studentů. Jedině tento systém by také zaručoval rovnost hlasů členů akademické obce, neboť při oddělené volbě jistě není hlas studenta ani přibližně roven hlasu akademického pracovníka. Vliv akademických pracovníků na zvoleni svých zástupců se marginalizuje, vzroste vliv písemné kampaně na úkor mnohem vhodnější osobní, největší šanci na vítězství bude mít ten, kdo bude mít nejvíce kamarádů atd. Pokud však společnou volbu odmítáme, jsou rozdíly mezi váhou hlasu studentů jednotlivých ročníků mizivé ve srovnání s rozdílem mezi váhou hlasu jakéhokoli studenta a jakéhokoli akademického pracovníka.

2) § 26 odst. 1 zákona o vysokých školách umožňuje tři kola hlasování, přičemž v prvních dvou požaduje účast minimálně 30 % členů akademické obce. Tuto účast jsme jen s velikým vypětím zajišťovali i v systému ročníkových voleb, de facto tím, že jsme volby organizovali v době, kdy se konala nejhojněji navštěvovaná přednáška. Jistě je možné organizovat volby např. formou umožnění několikadenního volení do urny umístěné např. ve foyeru fakulty apod., ale činit tuto akci natřikrát bude členy Komory asi značně vyčerpávat. Bude to tím obtížnější, že do kvóra bude možno počítat pouze hlasující. Představu společného shromáždění studentů za účelem volby považuji za nepředstavitelnou (jen vzpomeňme účasti při projevu kandidáta na děkana) a pokud by se první dvě kola měla konat pouze formálně, abychom dospěli ke kolu třetímu, kde již není vyžadováno kvórum, zavání mi to ještě hlubším porušením zákona, než který byl zmíněn.

3) Skutečně jsem přesvědčen o tom, že na půdě fakulty by neměla být provozována politika se vším všudy. Naopak zdůrazňuji, že v podmínkách naší fakulty považuji za klíčové, aby v Senátu měly zastoupení všechny ročníky, neboť každý ročník má své specifické problémy a bez svého zástupce je prakticky nemůže předložit k řešení. Zároveň je možné, že se při projednávání jakéhokoli bodu programu může objevit problém týkající se jen určitého ročníku a nebude nikdo, kdo by adekvátně reagoval.

4) Za nevhodné považuji, aby na fakultě probíhala písemná volební kampaň, neboť bez volby v přednáškových místnostech nebude možné, aby kandidáti jinak sdělili své myšlenky (jsou-li nějaké), čímž již zcela dojde k odtržení voličů od kandidáta a jen málokdo bude vědět koho volí, resp. koho zvolil a tedy na koho se má případně obrátit se svým problémem. A setkání velkého množství studentů k volbě je skutečně iluzí, nehledě na to, že takovéto setkání by trvale neúměrně dlouho.

5) Pokud jde o volební právo studentů pátého ročníku. Vše záleží na tom, kdy se volby budou konat. V říjnu, kdy prváci neví jak najít učebnu, aby ale mělo smysl volební právo páťáků nebo v prosinci či lednu, kdy se prváci již rozkoukali, ale páťáci již přijdou jen na obhajobu a na státnice?

Jsem přesvědčen, že fakulta mé právnické myšlení (za podmínky, že jsme i já vyvíjel snahu) ovlivnila potřebným směrem, a proto si představuji angažované studenty přicházející v hojném počtu vybrat si své zástupce z dlouhé řady jmen na kandidátce, ale…ale třeba jsem jen konzervativní pesimista. Přesto se domnívám, že (nejen) Volební řád je nutno přizpůsobit podmínkám na fakultě a ne se jen slepě držet teoretických pouček ústavního práva. Krom toho i v ústavně upraveném demokratickém systému je možné přiměřeně omezit „absolutnost“ některých zásad, jako je např. rovnost volebního práva, pokud by absolutní naplňování tohoto pravidla oslabilo demokratický systém samotný (např. 5% volební klauzule a postoj Ústavního soudu k ní).

A Vás, pane Kadečko, vyzývám: Zkuste kandidovat již za dnešního systému do Senátu PrF MU a zkuste při vědomí minimálního zájmu studentstva pracovat v jeho prospěch. Mnoho štěstí nejen při měnění Volebního řádu.

Ludvík Ševčík, ve spolupráci s bývalými členy SK

Ludvík Ševčík

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 1 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 25

 

Chapadlo

JSEM JIŽ ZNAČNĚ OBNOŠEN - Rozhovor s prof. Josefem Bejčkem

Brautigan bořící i tvořící

Začátek světa

Vyhlášení soutěže Octopusu

NOVÝ UNDERGROUND aneb KNIHKUPECTVÍ BEZ SOUČASNÉ POEZIE A NETUCTOVÉ PRÓZY?

Jak se dělají státnice

Sčítání a my

Rovné volební právo II.

Poslední pomoc

Medvědí služba?

Menzy

Kytice a ti druzí

…a kam chceš dojet, člověče? NEVÍM, ALE JET SE MUSÍ

Kdyby...

Kapesní komentář (zejména) k volebnímu zákonu

Hospody

Chvála kantorské roztržitosti

Cimrman, právo a umění

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners