NOVÝ UNDERGROUND aneb KNIHKUPECTVÍ BEZ SOUČASNÉ POEZIE A NETUCTOVÉ PRÓZY?
Z úst nejrůznějších sociologů, teoretiků komunikace, spisovatelů slýcháme dnes a denně, že rozmachem internetu je bytostně ohrožena klasická papírová kniha. Najdou se i optimisté, jakým je třeba spisovatel Umberto Eco (viz jeho výroky při nedávné návštěvě ČR), avšak nejasná obava, tušení výrazných proměn, se objevuje častěji.
Protože Česká republika se zatím ještě nemůže pochlubit tím, že by většina obyvatel měla k internetu bezproblémový přístup, není reálné, že by známí a zavedení autoři krásné literatury změnili strategii a pokoušeli se obejít klasické nakladatele,vydavatele a knihkupce publikováním na celosvětové informační síti. Vedou je k tomu důvody veskrze prozaické. Jednak již naznačený internetový deficit českých domácností (který může, vzhledem k nízké výkonnosti ekonomiky a narůstajícím sociálním problémům v zemi, trvat ještě deset, patnáct let), jednak platební morálka uživatelů sítě.
Internet přinesl opravdovou revoluci v možnosti získávat informace. Prakticky ze dne na den se zásadním způsobem snížily náklady, které k tomu člověk musí vynaložit. Odvěký sen liberálů je na dosah. Všichni mají zhruba vyrovnané počáteční podmínky, každý ať získává co nejvíc informací co nejlevněji, přičemž jich může v budoucnu využít ke svému prospěchu podle osobních dispozic a zkušeností. Jenže: některé informace se ani na síti neposkytují zadarmo, protože by to mělo za následek finanční zhroucení jejich autora či původce.
A učebnicovým příkladem je oblast hudby (potíže autorů a vydavatelů s pirátskými nahrávkami jsou dostatečně známé) - ale i literatury. Vždyť sdělení podávané básní, povídkou, románem je informacemi přeplněno a ve svém souhrnu navíc ještě tvoří “superinformaci” svého druhu. Teoreticky je všem jasné, že básnická sbírka, soubor povídek či stostránkový román určený k prodeji má svou tržní hodnotu, která se ztrácí, jakmile se dílo stane volně přístupným, jakmile si jej může bezplatně, opakovaně přečíst kdokoli. Avšak prakticky získává každý, kdo tráví určitou část volného času na internetu, obecnou a nesnesitelnou nechuť k placení. Což je pochopitelné, avšak profesionální spisovatelé, kteří psaní beletrie povýšili na zdroj své obživy, se takto budou elektronickému publikování vyhýbat jako čert kříži. Jeden z průkopníků v tomto směru, Stephen King, pokus prodávat prostřednictvím internetu svoji “e-knihu” zastavil, protože čtenáři částku stanovenou za stažení díla houfně neuhrazovali. A to i přesto, že poplatek byl vpravdě symbolický.
Řekl bych tedy, že současní autoři poezie a prózy, kteří se těší určité čtenářské přízni (a není v naší zemi mnoho vyvolených), budou muset ještě dlouho snášet různé ústrky a čistě tržní chování vydavatelů a nakladatelů a ještě dlouho nám, čtenářům, budou nabízeny toliko klasické, zatraceně hmotné knihy. A samozřejmě za velice nekřesťanský peníz, který silně dolehne na již tak demoralizovanou a početně prořídlou čtenářskou obec.
Na druhou stranu však existuje nepřeberné množství tzv. autorů nezavedených. Jedná se o desetitisíce malých i velkých lidí nejrůznějšího věku i nadání, kteří mají tu smůlu, že jejich tvorba nevyhovuje vkusu řekněme milionu lidí, aby pro kteréhokoliv vydavatele vůbec stála za povšimnutí. Pro ně je publikování na síti jedinečnou a historicky bezprecedentní možností, jak své postřehy, pocity, myšlenky předat někomu dál, popř. jak ukojit přirozenou touhu po uznání. Již nemusí psát celý život pod polštář a do šuplíku, nýbrž se mohou podílet na provozu a obsahu literárních serverů, které jsou pro amatérskou tvorbu často výslovně určeny (za všechny bych jmenoval např. Totem, Písmák). Internet jim dokonce umožňuje daleko víc než klasická tištěná kniha. I když dnes mnozí neznámí, noví spisovatelé knihy vydávají "papírovou" cestou (a zpravidla si financují veškeré náklady vydání), vychází jejich snažení naprázdno, nikoliv nepodobno publikování do zdi. Můžete nakrásně vydat knihu a vystavit ji na pultech, ale nejste-li známý autor a nemáte-li reklamu, nikdo vaše knihy nekoupí, natož aby je četl. A abyste se známým či známou stali, musí vaše knihy někdo číst. Dokonalý kruh.
Otázka zní, zda se v následujících letech "vývoj knihy" nerozpadne do několika navzájem neslučitelných větví.
První z nich budou tvořit stále znovu vydávané (a stále dražší) knihy klasiků, doplněné několika současnými autory s masovou čtenářskou podporou (ti se dají dnes spočítat na prstech jedné ruky).
Druhou pak komiksy, encyklopedie, obrazové knihy, atlasy, literatura faktu, statistiky, učebnice, přičemž technické a grafické provedení těchto svazků bude stále rafinovanější.
Třetí skupina bude sestávat z nově vznikající poezie, prózy, románů, ale i jiných žánrů, za jejichž společný znak bych si troufal označit vysoké nároky na uměleckost, neochotu přizpůsobovat se módním vlivům či snahu o skutečné vyjádření sebe sama, pocitů, pokus o intimní souznění se čtenářem. Takové knihy budou vystavovány na síti, nevýdělečné a volně přístupné (pro někoho půjde o příjemné naplnění idealistických cílů, pro jiného o poznanou nutnost). Do značné míry lze naznačené rozdělení pozorovat již dnes.
Zdánlivě mimo výše uvedenou spekulaci stojí fenomén tzv. levných knih či knih nejen pro bohaté, které se ve větších městech ČR vyskytují již několik let. Nedomnívám se ale, že rozprodávání klasických papírových knih za zlomek prodejní ceny, ať už jako jediné východisko vydavatele (v případě, že kniha na trhu neuspěla), nebo ať se tím zamýšlejí vyšší a ušlechtilé ideje, by bylo cestou, v které lze pokračovat i do budoucna. Příliš by mě nepřekvapilo, kdyby jmenovaná prodejní síť dříve či později skončila neslavně, krachem zúčastněných subjektů. Nicméně zatím se tyto aktivity jeví jako možné východisko pro tradiční knihu do budoucna - stlačení přemrštěných cen skoro až na výrobní náklady, používání méně kvalitního papíru, více reklam na obálkách atd.
Nechtěl bych nastalou či předpokládanou situaci hodnotit jako dobrou či špatnou. Je prostě taková, jaká je, a souvisí s tím, že žijeme, jak doufám, v demokratické a svobodné společnosti, ve které nikdo nikoho nesmí nutit, co si má myslet, co má číst. Mně osobně je však smutno z toho, že do těžko popsatelného myšlenkového undergroundu se dostává “bytost” tak křehká, prchavá a intimní, jakou je duch okamžiku v poezii (bez rozměrů a mimo čas), ryzí radosti z proudu slov, myšlenek a zápletek v beletrii.
Jaroslav Červenka