Medvědí služba?
Trhám index! V pátek jsem se na první přednášce doc. Průchy (mladší polovinu fakulty se sluší upozornit, že se jednalo o přednášku ze správního práva) dozvěděl, že diplom z brněnské právnické fakulty nemá srovnatelnou hodnotu s diplomy z Prahy, Plzně nebo Olomouce, protože u nás je povoleno používat při zkoušce právní předpisy. A protože jsme na právnické fakultě, byl samozřejmě hbitě určen i viník – studenti, kteří na začátku devadesátých let tuto „medvědí službu, kterou vám fakulta prokazuje“ prosadili. Poté nám bylo panem docentem kulantně a něžně vysvětleno, že v důsledku této účelové pohodlnosti máme horší paměť, menší pohotovost při reagování na skutečné problémy právnického života a možná dokonce nižší průměrně dožívaný věk a vyšší rozvodovost než naši pracovitější, a proto šťastnější kolegové.
Odkojen životním optimismem, nechci věřit tomu, že brněnský diplom má nižší cenu než diplom ze studia nepodloženého povinností navštěvovat semináře a tím i fakultu vůbec (ale jinak Pražákům všechna čest) nebo než diplom z fakult, za nimiž v tuto chvíli stojí již mnohaměsíční tradice…
Je tedy právo používat při zkoušce předpisy opravdu jen účelová pohodlnost zneužívající nezvykle silnou pozici studentů v akademickém senátu? Ani kdybych v sobě mobilizoval (ne, opravdu nejsem v ODS) veškeré zbytky paternalistického konzervatismu, nemohl bych odpovědět kladně. Myslím totiž, že pokud se tato koncepce zkoušky použije způsobem, který náš fiktivně racionální senát zamýšlel, může být věcnější přípravou na právnickou realitu než memorování stovek paragrafů - tedy pokud mohu vycházet ze svých naivních představ o soudním jednání.
Jako příklad takového použití bych uvedl taktiku doc. Telce z občanského práva hmotného. Ten vás sice nechá najít si v zákoně to, co si myslíte, že budete potřebovat, ale protože pak odbíhá do oblastí souvisejících i všech ostatních (k promlčení nebo právní fikci se lze dostat prakticky odkudkoliv), stihne ověřit nejen vaši gramotnost. Je pravda, že kdybych byl sám pedagogem, asi bych dal přednost hypnotizaci neurčitého bodu na stěně nebo na šatech zkoušené před vymýšlením nějakých otázek směřujících k těm několika věcem, které má asi absolvent fakulty znát během pěti vteřin, ale to už není o pohodlnosti studentské...
Dokonce bych snad ani nechtěl být v situaci právnického mozku, který v mládí vstřebal všechny předpisy do detailu a nyní má do těchto osvědčených a v bojích mnohých kalených znalostí pustit nějakou novelu. To už radši investuji svůj studentský čas do hledání souvislostí a učení se schopnosti argumentovat a vytvářet systém základních znalostí, do kterého se změny, které nás v tomto století čekají, přeci jen snáze vejdou. On ten Komenského kontrast mezi nádobou, kterou je třeba naplnit a loučí, kterou je třeba zapálit zkrátka pořád ještě není tak úplně zažitý.
Pavel Molek