zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 27
ČLÁNEK: Počet zobrazení 3667. (Sessions 3391)
Policie, právo a pořádek
     

Policie, právo a pořádek

Tři příběhy o české policii

Neznám definici, která vymezuje smysl existence represivních složek ve státě, jistě také nebude jediná. Já osobně bych za hlavní smysl považoval preventivní a zajišťující činnost vykonávanou ve veřejném zájmu, v zájmu slušných lidí, kteří na oplátku za tuto službu odvádějí státu část svých příjmů. Zjednodušeně se dá říci, že tu tyto složky máme primárně proto, aby právo bylo dodržováno a aby ve společenských vztazích vládl pořádek. Pokusím se fungování těchto represivních složek, a nadále budu používat pouze označení policie, vymezit ze tří úhlů pohledu a příkladmo na trojici příběhů, které mají několik společných znaků (ač jsou typově velice odlišné).

Prvním úhlem pohledu bude míra veřejné kontroly policie občany, druhým efektivita policie, tedy její společenská prospěšnost, třetím objektivita a nezávislost. Nejprve se ale pokusím nastínit tři výše zmíněné případy. Prvním bude přístup policie k Občanským právním hlídkám (OPH), které monitorovaly činnost policie během zářijových protestů proti Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) a Světové bance (SB), především pak přístup orgánů policie k vyšetřování násilností ze strany policistů; druhý příběh bude o vyšetřování rasisticky motivovaných trestných činů a o pravicovém extremismu; třetí o vyšetřování drobné majetkové krádeže.

1. Policejní zákroky a služebny

Během 90. let na veřejnost vyplynulo několik protiprávních a zároveň brutálních zásahů proti demonstrantům, ovšem případů, kdy pochybení přiznala samotná policie se dají spočítat na prstech jedné ruky (a to ještě možná u bezrukého člověka). Nepatřím k old-school aktivistům, tyto kauzy nemám příliš zmapované, nicméně jiní – jako například Dokumentační středisko pro lidská práva – je zdokumentovány mají. Jedná se například o brutální zákrok proti aktivistům při Velké pardubické roku 1993, zásah v rockovém klubu Propast roku 1996, Global Street Party v roce 1998, první máj 1999 aj. Nemá cenu pitvat celé téma, zaměřím se na září 2000. 

Jedním z největších výdobytků OPH bylo – po letech protiprávního jednání – označení policistů viditelnými služebními čísli. Tato stará finta totiž v minulosti znemožňovala dopadení policisty-pachatele („Byl to chlap, takovej středně velkej, v uniformě, s obuškem…“). Že jde o klíčový spor je více než jisté: například německá policie – jak informovala veřejnoprávní televize – od tohoto označení při letošních prvomájových protestech zčásti upustila; proč asi? (Na druhou stranu slovenští policisté jsou označeni jmenovkou – důvodem ale není jejich nekontrolovatelnost při zásazích, ale korupce.) Že nic není černobílé ale ukázala reálná situace v ulicích Prahy: když média zpracovala českého diváka natolik, že si na týden (dnes už zase ne) policii zamiloval a jak známo, kdo miluje nevidí – málokdo se tedy pozastavil nad tím, že policisté si čísla začerňovali, případně zakrývali rukavicí. Domnívám se, že právě tito „maskovaní“ ochránci pořádku mohli páchat trestnou činnost. (O služebnách, kde se policisté běžně pohybují i bez uniforem, tedy bez čísel, ani nemluvě, resp. mluvě, ale níže.)

OPH přistoupily na strategii vyjednávání s policií a ministerstvem vnitra a skutečně ještě před protesty došlo k několika schůzkám na vrcholné úrovni, zápis jedné z nich je na adrese www.oph.cz v sekci tiskové zprávy (pod názvem „Jednání mezi OPH a zástupci Policejního prezidia“). To, že tato dohoda („zápis“) se následně stala pouhým cárem papíru, je jistě velkým zklamáním, nicméně zklamáním předvídatelným. O jakou dohodu vlastně šlo a co bylo splněno blíže popisuje Zpráva o násilí (www.i-eps.cz) . To jen tak úvodem, přesuňme se na služebny.

Ch.L. de Montesquieu se zapsal do dějin politiky a práva knihou O duchu zákonů. Rozděluje tam státní moc na tři na sobě nezávislé složky – výkonnou, zákonodárnou a soudní. V tzv. demokratických státech jsou tyto moci vyvážené a při konstituování jejích orgánů má zásadní vliv lid, teoreticky jsou všechny podrobeny veřejné kontrole. Policie patří pod ministerstvo vnitra, tedy pod moc výkonnou. Má ale běžný občan možnost tento orgán kontrolovat? Odpověď je prostá: NEMÁ. To málo, co umožňují předpisy je policejní byrokracií fakticky znemožňováno a to tím způsobem, jak to popisoval jeden náš spisovatel ve filmu o Plastic People of the Universe – na otázku „Proč?“ se mu od příslušníka dostalo odpovědi „Protože!“

Rozepisovat se šířeji na téma služebny je, domnívám se, zbytečné – vše je již popsáno OPH i jeho aktivisty (např. Jana Sobotková na adrese most.ecn.cz, Jiří Kopal v časopisech Via Iuris a Britských listech), Českým helsinským výborem, londýnským ústředím Amnesty International (AI) a jinými lidskoprávními organizacemi. Zarážející je reakce policie a ministerstva – „Ministerstvo vnitra se důrazně ohrazuje proti tvrzením AI“, nepochopení toho, co byly a jsou OPH už má ministerstvo za sebou, už si je zařadilo, dokonce i zprávu o stavu lidských práv za rok 2000, předloženou zmocněncem Janem Jařabem vzala vláda pouze na vědomí (tedy neschválila) – ministerstvu vnitra se totiž nezdála kritika postupu policie při zářijových protestech…A tak se zdá, že ten mladý a milý Standa měl přece jenom pravdu, když v říjnu – ruku v ruce s Milošem – tvrdil, že mezinárodní spiknutí, trockisticko-pravičáckých živlů, chce se dodat, má za cíl pošpinit Českou republiku a její policii. Nový policejní zákon prý netřeba, zato dosavadní shromažďovací zákon je příliš liberální, také už se pracuje na jeho nové verzi - a to ve stylu písničky skupiny Znouzectnost: „my jsme tady od toho jejich mysl chránit“; proto od nynějška budou úředníci (osvícení technokraté, inženýři lidských duší) rozhodovat o tom, kdo bude moci demonstrovat a kdo nikoli. My tady takovéhle demonstrace nepotřebujeme, řekl by Milouš Jakeš.

Nezávislé, ať už občansko-státní, lépe však pouze občanské formy kontroly policejních služeben a policie obecně jsou nevyhnutelnou nutností v případě, že nestojíme o další titulky ve zprávách AI. Stát se skládá z obyvatel, ale společnost z občanů – není občanské společnosti bez osobní angažovanosti. „Z čeho čerpá vnitro odvahu zapírat nos mezi očima? Z relativní podpory veřejnosti,“ napsal bývalý vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl.

Od obecného ke konkrétnímu. V čem vlastně spočívala pochybení policie, na něž si stěžují právníci OPH?

„Analýzou zjištěných skutečností jsme dospěli k závěru, že se policie dopustila především následujících trestných činů:

Zneužití pravomoci veřejného činitele (§ 158 trestního zákona), mučení a jiné nelidské a kruté zacházení (§ 259 a trestního zákona), ublížení na zdraví (§ 221 trestního zákona), násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci (§ 196 trestního zákona), omezování osobní svobody (§ 231 trestního zákona), útisk (§ 237 trestního zákona), poškozování cizí věci (§ 257 trestního zákona),“ píše se ve Zprávě o násilí.

A jaké následovaly právní kroky?

„…trestní oznámení, podaná v nejzávažnějších a nejlépe zdokumentovaných případech, většinou na neznámé pachatele, ústavní stížnosti, kterými jsme se pokusili namítat zásah orgánu veřejné moci do základních práv postižených osob. V jednom případě jsme podali správní žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. V případech dalších přestoupení zákona ze strany policistů jsme podali stížnosti podle vyhlášky 158/1950 Ú. l.“ A jaká že byla reakce Inspekce ministerstva vnitra?

„Nejčastější postup Inspekce po převzetí oznámení - což byl případ i více než 20 případů námi podaných trestních oznámení - vypadá zpravidla následovně: trestní oznámení je bez odůvodnění (ihned!) předáno Oddělení kontroly a stížností správy hlavního města Prahy. To je ovšem oprávněn vyšetřovat pouze kázeňské přestupky policistů.“

A závěry OPH z toho plynoucí?

„Jasnou příčinou tohoto stavu je fakt, že Inspekce ministra vnitra je z hlediska právní úpravy její působnosti v policejním zákoně, ale především z hlediska faktického postavení a personálního obsazení, jednoznačně policejním orgánem. Jako taková funguje (ať už úmyslně, na principu „falešné solidarity“, či neúmyslně, vinou vlastní neschopnosti) nikoliv jako nezávislý orgán k vyšetřování trestných činů příslušníků bezpečnostních sil, ale naopak jako zástěrka, která tyto činy v případě nutnosti „zamete“ pod stůl. V České republice tak v podstatě neexistuje vyšetřování trestné činnosti příslušníků policejních sborů „z vnějšku“, mimo policii.

Podle našeho názoru je nezbytné, aby došlo ke změně tohoto systému (formou změny právních předpisů) a dále k legislativní změně v otázce možnosti přístupu pracovníků nevládních organizací, zabývajících se ochranou lidských práv, na policejní služebny a další uzavřené prostory, kde jsou internovány osoby zajištěné policií.“

Přejděme ale ke druhému případu. Jako červená niť nám poslouží svědectví tří zadržených. Matt Price, Tim Edwards a Jane Dennett-Thorpe byli na stejné služebně jako několik zadržených neonacistů. Chování policistů vůči těmto bylo prý zcela odlišné – familiárnost (oproti agresivitě vůči cizincům), mohli si zatelefonovat (na rozdíl od cizinců), byli propuštěni velmi rychle (opět v kontrastu s cizími státními příslušníky). “Veškeré jejich věci jim vrátili, včetně jejich zbraní – baseballových pálek a obušků, podle svědectví celé řady svědků, kteří se nacházeli blíže cely neofašistů, než jsem byl já, také malou střelnou zbraň,” řekl Price.

2. Rasově motivované útoky a jejich vyšetřování

Skinheadi z Českých Budějovic chtěli pomstít své soukmenovce, kteří v tzv. anarchistickém klubu (tedy pokud si někdo pod anarchismem představuje chlast, děvky a metal) Mo-Do dostali před 14 dny po držce. Po smrti budějovického führera Duška ale potřebovali trochu helfnout. Vstříc jim vyšli krom příbramských skinů i fašisti z Národního odporu Praha (jejich fotky s hákovými kříži lze nalézt i na internetu), nejbrutálnější to buňky hnutí. Jenže co Adolf, chci řícti čert, nechtěl: místní Rómové měli v restauraci Modrá hvězda svojí oslavu. Dva v jednom. Po pár pivech vypitých v restauraci Vagon (mimochodem pověstném to příbytku fašismu, prý tam visel i Hitlerův portrét) se vydali na „křížovou cestu“. Bratři z Národního odporu už vědí jak na to, jsou totiž poučeni postupem zahraničních neonacistů (např. britská teroristická skupina COMBAT 18 vydala manuál, který má i svojí českou mutaci - „Taktika boje“, je rovněž na internetu; škoda že není více prostoru – rád ale každému předám více dokumentů osobně, například tento manuál). Napadli tedy jak Modrou hvězdu, tak Mo-Do – policie samozřejmě nic netušila, střežila prý jinou restauraci téhož názvu kdesi na předměstí Českých Budějovic (když to zástupce policie oznamoval, tak opravdu nebylo apríla).

Jakub Polák, zmocněnec některých poškozených, shrnul hlavní pochybení orgánů činných v trestním řízení takto:

- prevence; nedostatečná opatření policie informované nejen o srazu skinheadů 20. listopadu 1999 v klubu Vagon, ale i o předchozích akcích (např. 14 dní před tímto datem došlo k přepadení Mo-Da více jak 50 skiny)

- zásah; laxní a neprofesionální postup policie při vlastním zásahu (více policistů se k Modré hvězdě dostavilo až po půl hodině od volání na tísňovou linku 158; policie neučinila pokus zadržet střelce atd.)

- stíhání pachatelů; ke stíhání útočníků došlo až po medializaci případu, rozlišení na svědky a obviněné se jeví zcela nahodilé, velká část tvrdého jádra (tedy těch co zaútočili v první vlně) se stíhání úspěšně vyhnula

- pochybení vyšetřovatele; vyšetřovatel nestíhal útočníky jako organizovanou skupinu, nesnažil se prokázat rasový motiv, ignoroval minulost útočníků (někteří byli např. ve stejné době stíháni jiným soudem či již dříve za podobné skutky odsouzeni), hlavní útočníci nebyli zjištěni, proběhla velmi sporná rekognice, rekonstrukce nebyla provedena vůbec

- evidence protiextremistického oddělení; evidence protiextremistického oddělení kriminální služby nebyla použita, patrně z důvodu protizákonného shromažďování těchto poznatků policií („Buďto je činnost protiextremistického oddělení v souladu se zákonem a pak by měla být jeho evidence k dispozici orgánům činným v trestním řízení, nebo nemůže být poskytnuta, protože v souladu se zákonem není, a pak by tedy vůbec neměla být vedena,“ napsal k tomu Polák)

- střelba; znalecký posudek ing. Lišky a ing. Hudrlíka: vstupní dveře restaurace byly prostřeleny palnou zbraní ráže cca 9 mm a to zvenku, pracovník Kriminalistického ústavu ministerstva vnitra ing. Plaňka ale tvrdil opak: mechanické poškození vstupních dveří způsobené téměř kolmým dopadem tuhého předmětu zevnitř místnosti (pozn.: pokud někdo z vás toto dokáže, tak nechápu, proč ještě sedí ve škole, místo aby sesadil z trůnu Schulty, Bugáry a Železné)

- omezování práv poškozených; orgány činné v trestním řízení znemožňovaly nahlédnutí do spisu a prakticky odmítaly návrhy na doplnění dokazování, jako nepřípustné bylo považováno především upozorňovat na pochybení v postupu policie

- majetková újma; škoda byla vyčíslena na 83 000 Kč, ale je tato škoda skutečná? Jde totiž o přímou škodu, škoda nepřímá, do které je nutno zařadit mj. i krach restaurace Modrá hvězda, je jistě mnohonásobně vyšší.

Přesto se dá konstatovat – komentátor deníku Právo Petr Uhl dokonce svůj článek nazval „Statečnost jednoho soudce“ – že kauza Modrá hvězda patřila k těm úspěšnějším – alespoň část útočníků byla identifikována a odsouzena, byl prokázán i rasový motiv. (Kauza ještě nekončí: Polák podal trestní oznámení na policii, odsouzení se odvolali atd.) Polák se angažuje i v jiných rasisticky motivovaných útocích, ba co víc, má na zastupování poškozených téměř monopol. Polák je ideovým zaměřením anarchista, zároveň je však nositelem ceny Františka Kriegla (Nadace Charty 77 mu ji udělila roku 2000), nemá právnické vzdělání. Jan Jařab, současný vládní zmocněnec pro lidská práva, o něm napsal: „Je totiž poněkud smutným vysvědčením pro naše orgány činné v trestním řízení, že je opakovaně usvědčuje z nekompetentnosti (ne-li přímo manipulace s fakty) a udílí jim lekce z práva samouk.“ Orlová (smrt Milana Lacka), Jeseník (napadení Tibora Mižikara), Písek (utopení Tibora Danihela), to jsou jen některé z případů, v nichž Polák (policií řazený k extremistům) svým buldockým způsobem prosekal cestu alespoň k částečné spravedlnosti. Je to k smíchu i k pláči, když člověk považovaný za extremistu, tedy nepřítele současné demokracie, je nevýraznějším bojovníkem za rovnost, spravedlnost a právo.

Polák může usvědčit vyšetřovatele z nekompetentnosti, státního zástupce z lenosti či soudce z podjatosti, může však změnit poměry v české policii?

Ernest Hemingway, Komu zvoní hrana:

„...smrtí každého člověka je mne méně,

neboť jsem část lidstva.

A proto se nikdy nedávej ptát,

komu zvoní hrana.

Zvoní tobě.

JOHN DONNE“

3. Drobné majetkové krádeže

První dva příběhy byly zcela konkrétní a mediálně známé, třetí je běžný, tuctový případ z mého okolí, a proto nebudu uvádět jména (a částečně změním i označení osob). Mojí kamarádce před několika měsíci ukradli mobilní telefon. Byla v odpoledních hodinách v restauraci, vzdálila se na toaletu, přičemž v restauraci bylo, snad kromě její kamarádky, která objednávala u baru, téměř, ne-li úplně, prázdno. Zloděj vytáhl mobil z batůžku, který byl opřen o nohu stolu a dal se na útěk. Poškozená se jej snažila zastavit, ale fyzicky to bylo nemožné. Zavolala tedy policii a vydala se mu po stopě. Našla jej v nedaleké restauraci, ale to již mobil u sebe neměl. Vyměnil jej totiž za dávku návykové drogy. Když přijela policie – po více jak čtvrthodině – byl již v bezvědomí, dávka byla nekvalitní. Odvezla jej sanitka, ale to pro náš příběh není až tak důležité. Stručně se pokusím vylíčit hlavní chyby na straně policie (o objektivní odpovědnosti provozovatele restaurace za věci vnesené a odložené ani nemluvě):

- šetření na místě; policisté se nesnažili vypátrat, kde asi mobilní telefon může být a především, kdo je tím dealerem (i když jistě existovali svědci, kteří byli přítomni příchodu zloděje do restaurace a výměně telefonu za drogu)

- nesystematické vyšetřování; postup vyšetřovatele byl, velmi měkce řečeno, nesystematický: kamarádka byla zvána na výslechy, místo aby si vyšetřovatel otázky připravil, tak jej napadaly nahodile a kamarádka chodila a chodila na ně odpovídat – např. několik týdnů po krádeži ji teprve položil otázku, kdy se to vlastně stalo - přehlížení důkazů; mobil pachatel ukradl z batůžku, a to tak, že musel zanechat otisky prstů nejen na batohu, ale i na plyšovém krytu, pouzdru na mobilní telefon, který pachatel na místě zanechal – vyšetřovatel se ale po otiscích nepídil, prý by to ušpinilo plyšové pouzdro…

- nedbalost; vyšetřovatel nechal zmocněnce kamarádky samotného v místnosti se spisem, takže ten jej mohl klidně zničit, opravit atd.

- hrozba pokutou; pachatel samozřejmě začal kamarádce nabízet různé dohody typu „já tomu dealerovi rozbiju hubu a vymlátim to z něj“, ale i opačně: začal jí vyhrožovat přepadením a znásilněním; při celkově amatérském přístupu vyšetřovatele ztratila kamarádka důvěru ve vyšetřování – odpovědí ji byla hrozba pořádkovou pokutou až ve výši 50 000 Kč (§ 66 tr. ř.).

Našla by se i jiná pochybení, nemám však přístup ke spisu, takže bych se mohl dopustit nějaké nepřesnosti. Z vlastní zkušenosti ale vím, jak policie drobné majetkové krádeže vyšetřuje. Ukradli mi totiž kolo - veškerá aktivita vyšetřovatele se zastavila sepsáním protokolu.

Když vám po městě běhá toulavý vlčák, jako se to děje např. v mém městě, napojí-li se vám soused-neplatič nájemného na vaši přípojku elektřiny, anebo pokud vám po městě jezdí mladíci v autě, které řve jako sporťák z první republiky a kouří jako šest trabantů, tak policie nic nevidí. Přesně tak, jako to radí tvůrci manuálu COMBAT 18 svým soukmenovcům: „neviděl jsem to“, „nepoznal jsem kdo to byl“, „bylo to rychlé, nestačil jsem si to zapamatovat“, „snažil jsem se je zastavit“ atd.

V úvodu jsem si vymezil tři základní kritéria pro zhodnocení práce české policie. Z hlediska veřejné kontroly policie občany musím uvést, že chyba spočívá nejen v oblasti legislativní, ale především ji nacházím na straně policie samotné, i když není možno zapomínat ani na pasivitu veřejnosti, i když tam – jak dokazují výše citované OPH nebo Jakub Polák, ale i mnoho dalších aktivistů a skupin – se situace zlepšuje.

Efektivita policejní práce je rovněž problematická – laxnost a amatérismus vyšetřovatelů, přehlížení praktických a reálných problémů běžných občanů, pomalost, zatuchlost.

Ministerstvo vnitra s jeho všeobjímající teorií extremismu jistě objektivní ani nezávislé není. Nezávislé nejsou ani kontrolní orgány dohlížející na policisty, neb jsou organizačně podřazeny pod stejné ministerstvo, resp. pod nejvyšší policejní orgán – Policejní prezidium. (O Senátu, jako pojistce demokracie ani nemluvě: zápis z jednání výboru, před kterým vystoupil ministr Gross na téma výsledků šetření policejních zásahů v průběhu zasedání MMF a SB v  Praze v září 2000, byl publikován na Britských listech s komentářem Jiřího Kopala z OPH.) Případy manipulace s fakty a falešná obvinění rovněž nejsou výjimkou (jak dokazují případy novinářky Lenky Kučerové či protirasistického aktivisty Vladimíra Fuťáka).

Celá policejní strategie má přinejmenším tyto tři negativní znaky: za prvé, pozůstatky bolševické policie a jejích praktik, fízlovské manýry (např. když pan Jakubík přijel „přesvědčovat“ paní Regecovou, aby pozemek prodala), za druhé, plošné trestání podle principu kolektivní viny (o tom nesvědčí pouze případ pražské street party nebo demonstrací v září, ale i zákrok policistů proti opilým studentům práv vracejícím se z vinného sklípku – viníci a ti chytřejší se zavčas spakovali, naivkové a ti, co nic neudělali dostali výprask), za třetí, rasové předsudky a xenofobie (např. na služebnách se policisté chovali hůře k „cizákům“, než ke „svojim“).

Tímto článkem nezatracuji policii jako takovou, pouze uvádím skutečnosti, které mě na její činnosti zarážejí. Smyslem článku však není někoho pošpinit a poškodit, ale pojmenovat některé negativní jevy, které se samy nenapraví. Musíme je napravovat společnými silami, protože představovat si, že vytvoříme orgán, který nám bude zajišťovat právo a pořádek a my se již o své okolí nebudeme starat, je nebezpečná iluze. A proto děkuji za každý projev samostatnosti, naposled mě zaujala např. internetová právní poradna studentů naší fakulty (www.poradna.wz.cz). A mlčící většině bych chtěl vzkázat, nechť je alespoň tolerantní (aby jim nevadil tank natřený na růžovo, ale jejich život s růžovými brýlemi).

„Zjistili jsme, že nemůžeme jen dokola mlátit a hlídat každého, kdo zrovna nepasuje do systému,“ řekl pro Právo britský policejní expert Michael Briggs. Pochopila to i naše policie?

Základní prameny:

Občanské právní hlídky (www.oph.cz)

Ekologický právní servis (www.i-eps.cz)

Dokumentační středisko pro lidská práva (www.lidska-prava.cz)

Amnesty International (www.amnesty.cz, www.amnesty.org)

Most pro lidská práva (most.ecn.cz)

Ministerstvo vnitra ČR (www.mvcr.cz)

-

Via Iuris 1/2001

Britské listy (www.britskelisty.cz)

Právo

- Policejní zákon (zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky)

Osobní zkušenosti, svědectví a dokumentace J. Poláka, kterému tímto děkuji.

Jan Šmidmayer

jan.smidmayer@email.cz

Jan Šmidmayer

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 7 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 27

 

Chapadlo

Policie, právo a pořádek

Senátní stravování

O nárocích, psychologii a soudech. - Rozhovor s PhDr. Jiřím Danem

JAK SE ŽIJE NA ZKOUŠKÁCH

Hospody

Jak funguje „rychlá“ „záchranná“ „služba“?

Restrukturalizace? Ano!

Jak vám bude chutnat?

ZRUŠENÍ ELSA BRNO

Střed vesmíru nalezen!

Portréty přímluvců

Mlčeti zlato

Deratizace jako poznaná nutnost

Je vás tu moc...!

E-OBCHOD

TAKOVÁ JEDNA KONFERENCE

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners