JAK SE ŽIJE NA ZKOUŠKÁCH

Vzhledem k mílovými kroky se blížícímu zkouškovému období ze dvě inspirace do života: Inspirace první:

Studenti přírodovědecké fakulty oboru jakési fyziky se pomalu hromadili na odpolední zkoušku. Bylo léto, ale v prvorepublikové budově s metrovými zdmi bylo chladno a kupodivu i útulno. Přes střešní okna sluníčko svítilo a jedna ze studentek se umístila do křesílka přímo pod jeho hřejivé paprsky.

V tom kráčí už chodbou examinátor a studentka“ vyplesknutá“ v křesle uprostřed chodby ho očividně zaujala. „Co to tu provádíte?“otázal se nebohé děvy, „Opaluji se.“odvětila tato ve snaze zachovat příjemnou náladu zkoušejícího. „V tom případě můžete odejít, máte nedostatečnou, když nevíte, že sluneční paprsky přes sklo neopalují!“

Inspirace druhá:

Probíhala zkouška z matematiky u examinátora, jež byl proslulý svou náročností, přísností a nesnadnou zdolatelností. Jakýsi student seděl uvnitř jeho „doupěte“ už asi třičtvrtě hodiny a vzhledem k této časové výdrži se už ostatní domnívali, že by snad „mohl“.

A už se otvírají dveře a nebožák vychází. „Tak jak?“ptají se ostatní a student ještě nestihnuvší dveře dovřít už hlásí stav: „Je to pi...!“. Sotva zavřené dveře se rozletěly a na prahu stojí zkoušející a táže se davu „Slyšel jsem něco o dámském přirození, kdo to řekl?“ „To jsem byl já, pane profesore.“doznal se student a zkoušející odvětil „Tady máte papír a tužku a matematicky mi to dokažte!“. Student se na chvíli zamyslel a pak prohlásil: „ To není třeba, pane profesore, to je axiom.“(dostal za „dobře“)

Takže jak se žije na zkouškách? Posoudíte sami.

FRANTÍK