zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 28
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2393. (Sessions 2269)
Změna programu vyhrazena
     

Změna programu vyhrazena

Když v listopadu 1989 skončily věčné časy a režim importovaný ze země kde již zítra znamená předevčírem se odebral do věčných lovišť, nastal v českých luzích a hájích pravý a nefalšovaný šok ze svobody. Ten, mimo jiné, vrhl nejednoho Čecha (Moravana, Slezana) do víru podnikání. První věc, kterou si český podnikatel osvojil byl institut smluvní svobody. A nebyli bychom to my, abychom tento institut za použití nulové právní erudice okořeněné příslovečnou vyčůraností briskně něpřetavili ve smluvní anarchii, která plynule vyústila ve smluvní terorismus. Ten se v praxi projevuje zejména hluboce zakořeněnou představou značné části české populace, že totiž smluvně lze dohodnout cokoli. Podobná nálada samozřejmě v našem právním prostředí následně generuje nejeden pozoruhodný fenomén. V tomto článku se zaměříme na v zásadě neškodný, ale o to více tragikomický institut - jednostranná vyhlášení.

Jednostranné vyhlášení je zpravidla zákonem nepodložené tvrzení jedné ze smluvních stran (v drtivé většině poskytovatele nějaké služby), kterým se druhé straně ukládají nějaké povinnosti či odebírají nějaká práva. Pojmovým znakem správného jednostranného vyhlášení je dále rezolutní trvání na jeho všeobecné závaznosti, jakož i právní síla, které nemůže konkurovat ani ústava. Rozeberme si nyní některé v českých zemích obzvláště oblíbené příklady. V zásadě si vystačíme jen s pár vstupenkami na různé kulturní nebo sportovní akce.

Každá správná vstupenka a nebo třeba permanentka na lyžařský vlek obsahuje (zpravidla na rubové straně) neviditelným písmem o velikosti 3pt vytištěný text, jehož název variuje od „Všeobecné pořadatelské podmínky“ až po „VAROVÁNÍ !!!“. Podívejme se nyní, jaké typy tvrzení se zde obyčejně vyskytují.

1) Nejméně problematické jsou pokyny, které popisují obvyklé organizační náležitosti: Oděv si odložte v šatně, k hale jede tram. č. 4, kuřte pouze v kuřáckých koutcích. Tyto pokyny jsou v zásadě právně inertní.

2) Bezproblémová jsou i upozornění, která popisují povinnosti a práva účastníka akce, které jsou stanoveny obecně závazným právním předpisem. To, zda jsou či nejsou uvedena na lístku na právech a povinnostech účastníka nic nemění. Je pouze výrazem dobré vůle organizátora, že návštěvníkovi poskytne servis spočívající v jeho plné informovanosti. Typickým příkladem je upozornění, že padělání lístků může být stíháno jako trestný čin. To ovšem může být, i když to na lístcích napsáno není.

3) Poměrně zajímavé je zkoumat právní důsledky ustanovení, která nemají oporu v obecně závazných právních předpisech, ale není problém je sjednat v rámci smlouvy. Pro příklad nemusíme chodit daleko: „Majitel tohoto lístku uděluje svůj výslovný souhlas s tím, že jeho fotografie, filmy nebo videozáznamy s jeho osobou, které jsou pořízeny v souvislosti s konáním akce, smějí být zhodnoceny, a to bez peněžité náhrady a bez časového nebo prostorového omezení.“ (Interkoncerts Czech Republic na vstupence na koncert Deep Purple 16. 11. 1998)

Pořadatelé akce zpravidla trvají na výkladu, že tato a jim podobná ustanovení jsou nedílnou součástí smlouvy, která je uzavřena koupí vstupenky v předprodeji. S tímto, bezesporu nesmírně vychytralým, náhledem na věc nelze souhlasit.

Podmínky při uzavírání smlouvy v režimu Občanského zákoníku upravují ustanovení §43 a násl.*). Jak vyplývá zejména z § 44 odst. 2, součástí smlouvy se stanou pouze ta ujednání, která se dostatečně určitě objeví v návrhu na její uzavření a se kterými druhá strana vysloví bezvýhradný souhlas. Souhlas s podmínkou, výhradou nebo dodatkem se považuje za nový návrh a podléhá novému schválení.

Aby se tedy například výše citované ustanovení ohledně využívání záznamů podoby účastníka akce stalo součástí smlouvy a bylo tak právně závazné, muselo by se objevit už v návrhu na uzavření smlouvy a ne teprve ex-post na rubové straně zakoupeného lístku. Na vzniklou situaci se lze dívat ze dvou pohledů:

a) Návštěvník učiní návrh na uzavření smlouvy, jejímž obsahem je návštěva koncertu skupiny XY, určitého dne, na určitém míste, za určitou cenu. S tímto návrhem pořadatel vysloví souhlas, ale učiní tak s dodatkem (tím je právě obsah rubové strany lístku). Jeho souhlas se pak považuje za nový návrh. Smlouva tedy nebyla doposud uzavřena a na zaplacenou cenu se hledí jako na zálohu (§ 498). Nyní je na návštěvníkovi, zda daný návrh přijme. Za přijetí návrhu lze považovat pouhou skutečnost že koncert navštíví. Návštěvník však má také možnost návrh odmítnout, vstupenku vrátit a zálohu inkasovat zpět. Toto právo pořadatelé v ČR zpravidla neuznávají. S jejich přesvědčením nepohne ani zjevná skutečnost, že se dopouštějí bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451, neboť získávají prospěch z plnění bez právního důvodu (smlouva nikdy nevznikla).

b) Druhý pohled předpokládá, že návrh na uzavření smlouvy dává pořadatel, například formou inzerce, plakátů, letáčků nebo osobně, prostřednictvím prodavače. I takovýto návrh zpravidla obsahuje pouze navrhovaná ujednání stran ceny, místa a času konání a vystupujících interpretů. Pokud návštěvník tento návrh přijme, což se zpravidla děje zaplacením kupní ceny, je smlouva platně uzavřena. Ustanovení na rubové straně lístku však zcela zjevně nejsou její součástí, protože se dostatečně určitě neobjevila v návrhu na uzavření smlouvy.

Z uvedeného rozboru vyplývá, že snaha o propašování určitých vychytralých ujednání do smluvního vztahu pomocí jejich uvedení ex-post je v zásadě marná. O to marnější, pokud se jedná o ustanovení velmi speciální, neobvyklá a nápadně nevýhodná. Lze souhlasit s tezí, že se součástí smlouvy stanou i ujednání, která nebyla explixcitně uvedena v návrhu, pokud plynou z okolností, známých skutečností nebo zvyklostí, a je otázkou právně aplikační praxe, jak si poradí s konkrétními případy.

4) Čtvrtou, bezesporu nejveselejší, kapitolou jsou ustanovení, která se snaží tvářit, že jsou nedílnou součástí smluvního vztahu (což nejsou, viz výše), a přitom jsou zcela evidentně contra legem, a jako taková od základu neplatná.

Jedná se zpravidla o ujednání, která ukládají účastníkovi akce povinnosti, které ze zákona mít nemůže, upírají práva, která ze zákona má a zprošťují pořadatele odpovědnosti, které se zprostit nelze. Je zřejmé, že těmito vyhlášeními se není zapotřebí vážněji zabývat. Jejich nezávaznost plyne jak z faktu, že součástí smlouvy nejsou, tak z faktu, že jí ani být nemohou.

Vezměme nyní do hrsti několik málo vstupenek a pokusme se mezi nimi najít největší právní perly.

• „Změna programu vyhrazena“ - Klasické ustanovení snad z každého lístku. Pokud se toto vyhlášení objeví na plakátech, je vše v pořádku. Pořadatel se tak brání situaci, kdy by jej napadali lidé, kteří si lístek doposud nezakoupili, pokud by se nakonec rozhodl akci např. neuspořádat, a argumentovali by tím, že pořadatel učinil veřejný příslib. Prakticky každý pořadatel kulturní akce se však tváří, jako by takovéto ujednání bylo součástí i platně uzavřených smluv o návštěvě akce. Takovýto výklad je nemožný jednak z důvodů uvedených v bodu 3) a dále vzhledem k ustanovení § 39. Takto uzavřená smlouva by totiž umožňovala pořadateli místo slíbených Black Sabbath 9. června uvést Jarmilu Šulákovou 7. listopadu. Návštěvníkovi by nedávala jakoukoli možnost se proti tomuto postupu bránit či od smlouvy odstoupit. Při praktickém posuzování konkrétního případu by pravděpodobně hodně záleželo na míře oné změny programu - zásadní posuny by mohly snadno být pokládány za nemravné zneužívání práva a jako takové by zakládaly důvod k odstoupení od smlouvy.

• „V případě zrušení koncertu je potřeba uplatnit nárok na vrácení vstupného max. do jednoho měsíce.“ Tímto ustanovením se nám snaží pořadatel naznačit, že po uplynutí jednoho měsíce se s námi nebude již bavit a nic nám nevrátí. Běda těm, kdo se s touto argumentací spokojí. Jedná se o klasický případ, kdy nás druhá strana přesvědčuje, že nemáme právo, které ze zákona máme. § 583 stanoví, že k zániku práva v důsledku jeho neuplatnění ve stanovené době může dojít pouze v zákonem stanovených případech. Český člověk je kreativní, a tak vymyslel institut smluvního promlčení - z říše sci-fi, samozřejmě.

• „V případě zrušení koncertu se náhrada zvláštních výdajů (hotel, jízdní výlohy) neposkytuje.“ Nebo si to alespoň myslí většina pořadatelů v naší zemi. Nicméně situace je v tomto případě složitá. Na celý případ je potřeba nahlížet jako na problém odpovědnosti za škodu, a je tedy potřeba zkoumat zeména následující aspekty: Zda výdaje vynaložené na dopravu a ubytování v místě konání koncertu mají bezvýhradnou souvislost s koncertem samotným. Pokud návštěvník koncertu ve městě X spojí příjemné s užitečným a navštíví ještě několik výstav, pár známých a stihne i tři obchodní schůzky, nemůže tvrdit, že mu neuskutečněním koncertu vznikla škoda díky penězům neúčelně vynaloženým na dopravu.

Zde se neuskutečnění koncertu váže na porušení právní povinnosti ze strany pořadatele. Náhradu škody lze požadovat, pokud si pořadatel včas a řádně nezajistil interprety, pokud nezaplatil za halu, pokud neobjednal elektrickou přípojku na stadion... Jestliže však ke zrušení koncertu dojde např. kvůli v Praze tak obvyklému zemětřesení, pořadatel za škodu neodpovídá (protože ji nezavinil).

A konečně jaká je struktura nákladů, o kterých účastník tvrdí, že je vynaložil „zbytečně“. Zde se při stanovení výše škody vychází z obvyklých výdajů. Na výdaje, které obvyklou výši přesahují se hledí jako na výdaje, které nebyly účelně vynaloženy v souvislosti s návštěvou akce, a proto se do výše škody nezahrnou. Například osobě, která z Brna cestuje na rockový koncert do Prahy by v případě zrušení koncertu mohly být uznány výdaje pokrývající cestu osobním automobilem a noc v levném hotelu, zatímco náklady na soukromou helikoptéru a nocleh v Corinthia Towers spíše ne. • „Pořizování fotografických záznamů je přísně zakázáno. Porušení tohoto zákazu je stíháno trestněprávními prostředky.“ Ani při nejlepší vůli si nedovedu představit, jaký že trestný čin to mají pořadatelé na mysli.

• „Vlastník vstupenky si je vědom všech rizik spojených s akcí a zříká se všech nároků na pořadatele koncertu. Toto zahrnuje mimo jiné hmotné škody, tělesné škody, krádeže atd.“ Je jasné, že rockový koncert je o něco nebezpečnější nežli(?) čaj o páté s tetičkou Vopršálkovou. A je tedy jasné, že účastník, kterému někdo šlápl na botu se jen s těží dovolá náhrady škody na pořadateli, který nezabezpečil, aby lidé během produkce nehopsali.

Pokud je ale výhrada formulována tak, jak se to podařilo společnosti Ticketpro ve výše uvedeném případě, je nepřijatelná. Je to evidentní snaha vyvléct se ze zákonného ustanovení § 420 odst. 1, ze kterého se ovšem vyvléct nelze. Pokud je škoda účastníkovi koncertu způsobena okolnostmi, které mají původ v porušení právní povinnosti pořadatele, je pořadatel za tuto škodu odpovědný a výše uvedené ohražení nemá žádné právní důsledky. Takže pokud například pořadatel zkonstruuje nedostatečně stabilní zvukařskou věž, která během produkce spadne do davu, s úspěchem se lze náhrady škody dovolávat.

Věřím, že těchto několik příkladů dostatečně ilustruje, jak nesmírně tvořiví jsou čeští promotéři v oblasti práva. Návštěva koncertu vám tedy kromě leckdy pochybného kulturního zážitku skýtá i mnohé jiné možnosti seberealizace, ať už se rozhodnete obsah vstupenky jen teoreticky rozebrat, a nebo vyrazíte k soudu získávat ostruhy v právní praxi. K prvému, a zejména ke druhému - hodně štěstí.

Dan Dvořáček

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 5 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 28

 

VÝCHOVA PRÁVNÍKŮ V ČECHÁCH (LETNÍ ŠKOLA LIDSKÝCH PRÁV)

Patenty a ti druzí

Rodinné stříbro

Čajovny a kavárny

Funguje u nás právo?

Kde nechal tesař díru...

SHREK – Pohádka pro velké

Sláva příliš barokní nejen Čechie

KDO Z VÁS JE BEZ VINY...

Babí léto - recenze

OSUD BÝVÁ SVINĚ

Obrana mírného memorování

Změna programu vyhrazena

Causa USA

Dopis z Reichu

Chapadlo

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners