Causa USA

Bylo nám od začátku jasné, že bychom se měli nějakým způsobem vyjádřit k událostem v USA. Nevěděli jsme však, jak tak učinit, abychom pouze neopakovali omílané a nakonec jsme zvolili variantu následující: V dalším textu si můžete přečíst postřehy Radima Charváta, který se v tu dobu nacházel na John Marshall Law School v Chicagu.

-red-

Tady jsou mé dojmy, zážitky a postřehy spojené s událostmi týkajícími se 11. září 2001: Když jsem přisel do školy, tak za 10 min. přišla sekretářka a řekla, že prý jedno letadlo narazilo do World Trade Center. Šli jsme rychle zapnout TV, abysme věděli, co se to přihodilo. Krátce poté jsme se dozvěděli, ze druhé unesené letadlo narazilo do World Trade Center mnohem větší rychlostí a další do budovy Pentagonu ve Washingtonu. Všichni byli tou události šokováni a není se čemu divit. Nevěřili jsme, ze se to skutečně stalo, bylo to jako když se člověk dívá na horor. Začali jsme mít trochu strach, ze se terčem útoku stane chicagská Sears Tower, což je nejvyšší budova na světě (má 110 pater už jsem v ní byl, ale bohužel jsem nemohl ocenit ten fantastický výhled z vrcholu tento monstrózní stavby). Za chvilku (po poradě děkanů školy) nám bylo řečeno, ze musíme rychle opustit budovu školy.

Jeden z profesorů mne vzal k sobě domů, který je daleko od centra (koleje Roosevelt University, na kterých bydlím, jsou přímo v centru města blízko John Marshall Law School). Když jsme šli na autobus, tak ve městě bylo opravdu rušno - téměř všechny budovy byly během krátké doby vyklizeny. Chicago je opravdu velice dobře organizované město - byla okamžitě posílena doprava, aby se lidé mohli dostat pryč z centra, rovněž nikdo nesměl parkovat v centru, jinak bylo jeho auto odtaženo. Několik hodin jsme sledovali zprávy v TV, kde nás o všem podrobně informovali. Bylo to fakt šílené. Lidé v New Yorku, kteří byli ve vysokých patrech World Trade Center, se nemohli dostat z hroutící se a hořící budovy pryč. Komentátoři říkali, ze viděli, jak lide skákají z oken dolů (neměli moc na výběr: uhořet, zahynout v troskách hroutící se budovy nebo ze zoufalství skočit dolů). Taky je strašné to, že když záchranáři po prvním nárazu začali pomáhat lidem, tak při druhem útoku, který byl mnohem prudší a silnější, jich hodně zahynulo. Pořád nám ale nebylo jasné, co se stalo se čtvrtým letadlem. O něm se téměř vůbec nehovořilo. Mysleli jsme, ze ho sami Američani sestřelili, aby zabránili dalšímu útoku. Druhý den jsme se dozvěděli, ze když cestující zjistili, co je čeká, začali se prát s únosci, aby překazili jejich plán narazit do White House nebo Capitol. Myslím, ze lidé v Chicagu se z toho vzpamatovali poměrně rychle. Druhý den bylo vše jako vždycky.

Připadá mi, ze lidé v naší zemičce jsou z toho mnohem více šokovaní, než sami Američani. Možná je to tím, ze USA jsou velká země. Dostal jsem akorát dva maily: jeden vybízel k drženi smutku v patek 14. září v sedm večer a druhý by se dal stručně shrnout tak, že Američané pomohli vždycky ostatním v nesnazích, ale nikdo nepomohl jim. Nevím o nikom, kdo v pátek v 7 p.m. zdejšího času (tzn. 2:00 CET) držel smutek. Šli jsme s pár děckama z Roosevelt University v tu dobu na večeři do restaurace a lidi byli naprosto v pohodě (žádné svíčky v rukou, žádný smutek, ticho etc.). Ale v to úterý to ovšem vypadalo úplně jinak. Samozřejmě, že v rádiu jsou upoutávky na organizace, napr. Červený kříž, které vybízí lidi, aby přispívali na pomoc rodinám obětí, záchranářů, požárníků a policistů. Rovněž hlavní zpravodajské stanice (CNN, ABC etc.) neustále informují o pokračujícím vyšetřování. Jsem zvědav, jaké tato tragédie bude mít další následky. Z hlediska politického se toho děje celkem dost. Jak určitě víte, Kongres schválil v pátek rezoluci, která dává prezidentovi Spojených států obrovské pravomoci.

Prezident podle této rezoluce je oprávněn: Použít veškerou nutnou a účelnou sílu proti těm státům, organizacím nebo jednotlivcům, o kterých zjistí, že plánovali, spáchali nebo napomohli teroristickym utokům, jež se odehrály 11. září 2001, nebo takovým organizacím či jednotlivcům poskytli útočiště, aby tak bylo zabráněno budoucím útokům mezinárodního terorismu proti Spojeným státům těmito státy, organizacemi nebo jednotlivci. Ve čtvrtek 20. září jsem poslouchal projev prezidenta Bushe (bohužel ne od začátku). Byl to velice emotivní projev. Prezident Bush mj. prohlásil, že státy podporující terorismus budou považovány za nepřátelské. Dále vyzval armádu k připravenosti a statečnosti a rovněž povzbuzoval občany USA, aby podpořili americkou ekonomiku (Spojené státy jsou prosperujícím státem, a proto se staly cílem těchto utoku.). Na jedné rozhlasové zpravodajské stanici (WBBM) říkali, že letecky průmysl ztrácí miliony dolarů denně, a proto letecké společnosti požádaly o finanční pomoc americkou vládu. Není se tedy čemu divit, proč Bush do svého projevu zahrnul problematiku týkající se americké ekonomiky. Před pár dny jsem četl opravdu velice zajímavý článek ve The Washington Post týkající se chystaných změn trestního a uprchlického práva. K nejkontroverznějším změnám například patří:

vláda může zadržet a vyhostit cizince, kteří podporují skupiny spojené s teroristickými organizacemi (vláda již má tuto pravomoc vůči cizincům přímo podporujícím teroristické organizace). Toto pravidlo se vztahuje na všechny cizince bez ohledu na to, kdy vstoupili na území USA, nebo kdy spáchali teroristicků aktivity. Cizinci mohou byt také zadrženi po neomezeně dlouhou dobu během výjimečného stavu (nejsem si jist, jestli zrovna výraz výjimečný stav je vhodným překladem termínu „national emergency“). Další navrhovaná opatření se týkají odposlouchávání telefonických hovorů, hlasových zpráv a elektronické pošty. Vsš má za cíl usnadnit práci při vyšetřování teroristických útoků. Řada Američanů však z velké pravomoci prezidenta není příliš nadšená a považují to za příliš nebezpečné (text rezoluce je velice obecný a široký, citace viz výše). Tak uvidíme

Radim Charvát