Patenty a ti druzí

V rámci tradičních referátů z letních aktivit studentů naší fakulty Vás já hodlám seznámit s konáním letní školy práva duševního vlastnictví konané od 1.7. do 10.8. 2001 ve švýcarské Ženevě pod záštitou World Wide Academy Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO/OMPI). Každý kdo alespoň mírně nakoukl pod pokličku učiva druhého ročníku jistě tuší o co tam šlo, a proto nebudu popisovat průběh jednotlivých seminářů a skladbu učiva, ale zaměřím se spíše na některé vedlejší stránky, s takovou akcí související.

Nejprve bych asi měl začít, jak se nám s Radimem (Mr. Radim Charvat, nyní John Marshall Law School, Chicago, USA) přihodilo být vybráni mezi 35 studentů z celého světa. I Octopus v některém z loňských čísel upozorňoval na existenci internetového kurzu práva duševního vlastnictví na stránkách http://academy.wipo.int , který probíhá třikrát ročně zcela virtuálně (poslední letošní kurz právě probíhá, nejbližší další bude začátkem roku 2002). My jsme jej absolvovali na jaře 2001 (vzhledem k multimediálnosti prezentací je nejlepší, pokud nemáte doma opravdové dělo, studovat „na pitevně“ (studovna na lékařské fakultě)) a shodně obstáli i v závěrečném testu. Tím pro nás vše skončilo a pouze jsme čekali na zaslání certifikátů. (Mně už přišel a díky němu jsem zjistil jak krásně se jmenuji). Vzhledem k tomu, že Radim byl s administrátorkou kurzu v kontaktu a jeho mail, kde zjišťoval, zda ač zrakově handicapován může kurz díky internetu a technice zvládnout, zaujal náčelníky WIPO a byl vybrán pro letní školu, aniž by o tom věděl.

Samotná letní škola velmi překvapila zejména tím, že v rámci snahy o otevřenost pro všechny sociálně demografické kategorie studentů byla celá hrazena z prostředků WIPO. Zároveň velmi dobrá organizace a otevřenost nám šéfujících pracovníků pak vytvořily příjemné prostředí, kde se dalo překousnout i studium o prázdninách. Kromě vlastního práva duševního vlastnictví v širokých souvislostech jsme pak vyslechli prezentace i z jiných oborů a v Ženevě sídlících mezinárodních organizací.

Nejvíce nových zkušeností ale přece jen člověk asi nabere při kontaktu s různorodým opravdu celosvětovým prostředím, které je pro Ženevu typické. I složení naší sestavy bylo od Číny až po JAR a všichni jsme se v té UNIřeči domluvili. Někdy mám pocit, že do takových míst by se měla určitá málo vlasatá část našeho národa (tzv. panackove) posílat na školení. Jenom trochu zamrazí, když poměrně aktivní, příjemná (na pohled i konverzaci) slečna z Tanzánie, nyní studující v Anglii prohlásí, že se za pár let vrátí domů, seznámí se s manželem, kterého jí našli rodiče a pak po svatbě už nepromluví s jiným mužem než s otcem, manželem a případně synem.

Miroslav Junushalieva