Dvourychlostní právník

Dobré bydlo pálí. A když něco poměrně dobře funguje, je to nejednomu člověku trnem v oku - protože co jde udělat dobře, jde zajisté udělat i lépe, a proto hurá vylepšovat.

Vůbec největší záchvat zlepšovatelství pak nastává v momentě, když:

1) u sousedů už vylepšili.

2) někdo nadaný Vyšším stupněm moudrostiTM (třeba EU) nám vylepšení vřele doporučuje. A tak po fakultách filozofických či sociálně-studijních dorazila i na práva nutkavá potřeba zavést dvoustupňové studium. To v praxi znamená, že se přihlásíte na práva, tři roky se něco učíte, pak napíšete bakalářskou práci, přihlásíte se do magisterského studia, dva roky se něco učíte, napíšete magisterskou práci a opouštíte školu.

Záměrem vedení fakulty je "posoudit možnosti přechodu" na takovýto systém, což akadamický senát fakulty v prvním stadiu posvětil souhlasem s vypracováním projektu takového přechodu. Chápu racionální postoj senátorů, kteří chtejí nejdříve vidět projekt a pak o něm teprve rozhodovat. Sám bych se však klonil spíše k myšlence zatratit tak zcestnou ideu v samotném prvopočátku. Až bude projekt vypracován, mohlo by někoho napadnout s ním třeba souhlasit - když už to dalo tu práci. Nebylo by to poprvé, je to přesně ten důvod, proč máme nový univerzitní studijní řád.

Při úvahách nad dvoustupňovým právnickým studiem se vedení fakulty zabývá otázkou, zda je takový přechod možný. To je otázka dosti nevhodná. Možné je totiž ledasco. Daleko lépší by bylo primárně řešit otázku, jestli je něco takového zapotřebí. Tedy jestli je pětileté magisterské studium v nějakém směru nevyhovující. Změna systému studia v takovém rozsahu by znamenala fakultní revoluci a pro něco takového by měl existovat velmi závažný důvod. Že takový důvod neexistuje je zřejmé už jen z toho, že o důvodech takové změny se nikde nemluví ani nepíše.

Vytvářet bakalářské prostupné studium má cenu jen tehdy, pokud je po něm masová poptávka - tedy pokud se každý rok hlásí na naši fakultu tisíce uchazečů, kteří by přivítali, kdyby mohli fakultu ukončit po třech letech s titulem Bakalář Obojího Práva a nemají v úmyslu studovat pět (a více) let a dosáhnout alespoň na toho nešťastného magistra. Celý vtip totiž tkví právě v oné prostupnosti bakalářského studia do studia magisterského - pokud tohoto bezproblémového přestupu využije 98% bakalářů, není nejmenší důvod nějaké bakalářské studium mít. Jedná se pak o kosmetickou úpravu a zbytečné zatěžování školního i studentského aparátu dvojími závěrečnými zkouškami. Je totiž potřeba si uvědomit, že existuje něco jako Syndrom závěrečného ročníku, který spočívá v tom, že poslední ročník se moc nestuduje. Představa, že současný informačně nabitý třetí ročník nahradíme jakousi předstátnicovou přípravkou, mne děsí a měla by děsit i každého příčetného vyučujícího. Tím se postupně dostáváme ke kotrmelci ve studijním plánu, který by projednávaná změna nevyhnutelně přinesla.

Nelze totiž přijmout myšlenku, že se nic nezmění, jen se po třeťáku místo blokovek udělají bakalářky a jedeme dál. Není totiž možné (alespoň by nemělo být) vypustit z fakulty osoby s titulem bakalář práva, které nemají nejměnší ponětí o veřejném právu, o správní vědě nemluvě. Jelikož se však právnické studium nedá zkondenzovat kompletně do tří let, musela by nutně nastoupit metoda, kterou teoretikové pedagogiky nazývají spirálovou technikou výuky. Celé kouzlo spočíva v tom, že se všechno učíte nejdřív trochu a pak ještě jednou, pořádně. Výhoda této metody spočívá v tom, že poměrně rychle získáte povrchní přehled o mnoha oblastech. Nevýhoda je ta, že v souhrnu se za stejný čas naučíte méně věcí, protože 30% času zabijete opakováním. A protože na právech nelze (narozdíl třeba od informatiky) učit tři roky obecný základ a dva roky aplikované vědy, dočkali bychom se jistě v prvních třech letech předmětů z kategorie "Základy trestního práva" či "Stručný úvod do nauky práva obchodního" a ve vyšších ročnících pak jakéhosi přídavku typu "co jsme vám měli samozřejmě říct už tehdy, jenom na to nezbyl čas".

Současné rozdělení výuky na soukromoprávní a veřejnoprávní blok je nesmírně šťastným řešením. Způsob civilistického myšlení je od myšlení veřejnoprávního natolik odlišný, že vyučovat soukromé a veřejné právo naráz je málem zločin. Zavedením bakalářského studia bychom se o tuto vymoženost připravili.

Neméně zábavné jsou argumenty o vzájemné prostupnosti studijních programů, které zaznívají především z informatiky ovládaného rektorátu, kde toho o právu mnoho nevědí. Univerzitní myšlenka je asi taková, že po třech letech z práv odejde značná část bakalářů, aby získala magisterský titul jinde, a naopak do magisterského dvouletého programu na právech přijdou bakaláři odjinud. Že se jedná o úplný nesmysl je všem, kteří nekandidují do Senátu, zcela jasné. Bakaláři z práv samozřejmě nikam nepůjdou. Zaprvé proto, že když už jste jednou na právech, tak kam byste chodili, a zadruhé proto, že je nikde nebudou chtít. Copak lze připustit, aby byl inženýrem ekonomie někdo, koho minula matematika či statistika? Nebo aby se magistrem v oboru politologie stal někdo, kdo bude studovat politologii pouhé dva roky a vynechá obecný společenskovědní základ?

Představa opačného přesunu sil - z ostatních fakult k nám - je asi ještě komičtější. Do čtvrtého ročníku bychom jistě rádi uvítali studenty, kteří v životě neměli teorii práva nebo právo občanské.

Jedinou šancí právního bakaláře tedy bude pokračovat ve studiu. A nebo skončit. Bakaláři, kteří opouštějí naši fakultu nyní - absolventi neprostupného studia, jsou velmi dobře připravení specialisté ve svých konkrétních oborech budoucí činnosti. Co si ale počne chudák "obecný" bakalář? Jak známo, soudcem být nemůže, advokátem také ne. Státním zástupcem ne, notářem ne...; nezbude mu, než začít pracovat mimo klasická právnická povolání. Takže si buď založí nějakou pěknou živnost a nebo bude někde na radnici dávat razítka na nějaké papíry. A fakulta, místo aby dlouhodobě připravovala vysoce specializovanou mladou generaci plně vyškolených právníků, kteří co by konečně vytrhli naši justici z letargie, bude produkovat jakési odtučněné poloprávníky, jejichž praktická úloha je přinejmenším sporná.

Na naší škole je mnoho problémů, které vyžadují rázná a nepopulární řešení (například je zapotřebí razantně omezit výuku dějin), ale existence pouze pětiletého magisterského studia aktuálním problémem není, protože tady nás bota netlačí.

Dan Dvořáček