Zpoza ovec...I.
Že je to prachpodivný a vůbec podezřelý název pro první díl ze série zpráv ze studijního sokratického (resp. též erasmického) pobytu, čili z exilové redakční mikrokanceláře? V tom případě je třeba čtoucí veleváženstvo upozornit, že tady ve Walesu připadá na dva miliony Velšanů dvacet milionů ovcí, pasoucí se ovce jsou mi pravidelně věrnými průvodkyněmi na cestě z kolejního kampusu do kampusu studijního a pokud chcete hádat, co bylo dnes k obědu...
Právě jsem přišel z fakultní knihovny... žádné překvapení ve vašich tvářích? Pravda, zapomněl jsem podotknout, že je sobota večer. V místní univerzitní knihovně je totiž naštěstí otvírací doba přizpůsobená spíše obvyklému času studia, než životnímu cyklu praní a cestování jejích zaměstnanců, takže je přes týden otevřena do deseti večer a v sobotu a neděli od dvanácti do šesti; a protože je integrovaná pro knihy, videokazety a DVD ze všech fakult, tak na její obsluhu stačí v těchto odpočinkových hodinách tři lidé na celou šestitisícovou univerzitu. It is so simple, dear Watson...
Další pokus o překvapení: při psaní tohoto článku sedím v pantoflích...Zase nic? Prostá dedukce naznačuje, že cesta z mého studijního pokojíku do kampusové počítačové pracovny trvá jednu minutu a třicet dva vteřin i s překonáním vstupní kartové procedury a dojatým pohledem k moři.
Zde vhodno podotknout, že se mi pobytem na University of Wales sice zalíbila myšlenka kampusově řešené univerzity, navrhované Brnu jeho pozlacenou magnificencí, což ovšem nebudiž chápáno jako jakákoliv podpora dalších smělých (a vzhledem k naší „neproduktivní“ fakultě značně destruktivních) konstrukcí tohoto nejhmotnějšího zástupce českého nelétavého hmyzu, natož pak podpora rozšíření dveří valdštejnské trafiky pro jeho případný vlez do této instituce... popřípadě institutu.
Koneckonců ani místní převážně obytný kampus Llanbadarn není bez chyby (to mě nutí přiznat, že druhý, převážně výukový, kampus Penglais s výhledem na moře, je asi opravdu bez chyb a mušek...ksakru, tohle je takový zahmyzený článek...). Neschopnost kontinentálních studentů vyslovit před taxikářem a jiným domorodstvem svébytnou velšskou hlásku, takzvané chrochtavé „ll“, jistě odsoudila mnoho z nich k nocování na břehu mořském...
Ty ostatní - a zde lituji hlavně Francouze - tam pak jistě uvrhla v nedůstojných pozicích proslavená britská kuchyně, jejíž denní příděl je součástí ozdravného pobytu v Llanbadarnu. Prostý kontinentálec nevychází z údivu! Pokud jste dosud neokusili rebarborový pudink, salát z jablek, mandarinek, celeru a tvrdého sýra, či hovězí s vařenou naklíčenou kukuřicí, nemůžete pochopit každopondělní znechucené Prima pohledy Hercula Poirota...
Nic, prozatím konec. Mávám na českou předsenátní scénu, páťácké přednášky a ženu za pultem. Good night, nosh da, dobrou noc...
Pavel Molek, University of W(h)ales, Aberystwyth, U.K., 12.X.2002