JAK SE ŽIJE S CHLUPATÝMA NOHAMA

Byla jednou jedna škola vysoká se zaměřením přírodozpytným, kde na oboru zoologie učil postarší pan docent, jehož oblíbeným tématem byla ornitologie – česky ptákověda. Studenti znalí jeho záliby, když při zkoušce u tohoto vyučujícího táhli otázku z okruhu ptactva, pokorně odevzdávali indexy a odcházeli směrem na nejbližší nálevnu, neboť dobře věděli, co skrývá páně docentův kabinet a prostory přilehlé. Zde byl totiž umístěn hojný počet ptačích vycpanin, cudně halených různými ubrusy, dečkami a jinými pokrývkami tak, že ptactvu čouhaly pouze nohy. Nebohé zkoušené pak pan docent, vodíc je mezi stoly a ukazujíc na různé vycpaniny, týral dotazy na druh a jméno zakuklence s oblíbenou poznámkou: „To přece musíte poznat, studente!“

I stalo se, že si zase jeden ubožák vytáhl "otázku oblíbenkyni". Chvíli zvažoval odevzdání indexu rovnou cestou, ale vzhledem k násobnému počtu už v tomto duchu absolvovaných pokusů se rozhodl riskovat a rozpoznat členy Ku-klux-klanu. No, nezadařilo se a další nedostatečná již visela ve vzduchu, i rozhodl se student v hlubokém zoufalství zapřít přítomnost indexu a uchránit ho tak od další pohany. Pan docent byl ale neoblomný a ptal se na jméno zkoušeného, aby mu mohl známku zapsat do svého výkazu. Ten si obratem vyhrnul obě nohavice a ukazujíc ztepilé chlupaté nožky opáčil: „To přece musíte poznat, pane docente!“. Dostal výbornou.

Takže jak se žije s chlupatýma nohama? Na jedničku!

-Frantík-