zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 33
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2272. (Sessions 2198)
Milá rodina a kamarádi...
     

Milá rodino a kamarádi,

velice nerada píšu skupinové maily, ale vězte, že jsem se k této cestě odhodlala ve Vašem zájmu, abyste zprávy ode mě dostávali co nejrychleji. Doufám, že ti z Vás, kteří se rádi cítí jedinečně, mi tedy prominou, ráda bych psala každému z Vás zvlášť, ale asi bych to nezvládala.*)

Do Konstanz jsem místními osobáky úspěšně dorazila v neděli v noci a díky tomu, že mi Luboš s Ondrou přišli naproti, jsem neměla problém ani s nalezením kolejí, ani se zavazadly. Prostě paráda. Konstanz je moc krásné město, i teď v podzimním sychravém počasí, takže na jaře, když všechno kvete, to musí být nádhera. Bodamské jezero je neuvěřitelně čisté a plachetnice, které tu plují, vzbuzují dojem přímořského městečka. Univerzita je od města docela daleko. Pěkná padesátiminutová procházka. Dojmy z kolejí mám docela pozitivní, po všech těch varováních, jaká je to hrůza a jaká jsou Němci skrytá prasata, jsem byla docela příjemně překvapena. Bydlíme v baráčcích, které zvenku vypadají jako pohraniční pevnosti z druhé světové, melancholické typy to může vrhat do deprese, ale vnitřek je tak na úrovni našich kolejí. Bydlíme po jednom, celkem 12 lidí v jedné "pevnosti", společná kuchyňka.

Stěny chodeb jsou pomalované více či méně hezky podle vkusu a vtipu autorů a člověk se tam občas dočte zajímavé věci - filozofické pravdy, životní zkušenosti a moudra atd... Osazenstvo kolejí se zdá být tak z 80% asijské, sem tam se sem zatoulá i nějaký Němec, Ukrajinec nebo Ital. Univerzita je kousek od kolejí, což je skvělé. Pěšky asi 15 minut, na kole tak 4 a půl. Je to obrovský komplex s velice svéráznou (a velice německou) architekturou, připomíná barevnou dětskou skládačku... no, u nás by se něco takového zřejmě nesetkalo s porozuměním. Pravidelně se při svých procházkách ocitám někde úplně jinde než chci, přestože jsou její jednotlivé části s německou přesností a pečlivostí označeny podle abecedy. V té spletitosti moderní architektury, schodišť, schodišťátek a chodeb vzniká pořádný chaos. Když se náhodou dostanu tam, kam jdu, napoprvé, naplní mě to pocitem dobře vykonané práce do chvíle, než se zase ztratím.

Ovšem o vybavení zdejší Uni si může český student nechat jenom zdát. Knihovna je obrovitánský šestiposchoďový komplex (ještě jsem ho ani neprošla z jedné strany na druhou). S počítačovým vybavením to není na první pohled nic moc, ale fakt, že se přes zákaz dá mailovat i na všech počítačích s katalogem knihovny (což tady dělají úplně všichni), tuto slabinu vyrovnává. Zrovna teď u jednoho sedím a z mých pěti kolegů nemá katalog otevřený ani jeden.

Největší dojem ve mně zatím zanechala německá byrokracie. Ne, že by byla tak skvělá (byla dobrá), ale že jí bylo tolik!! Připomíná to pohádku o kohoutkovi a slepičce, kde slepička shání hromadu věcí jen proto, aby se v samém finále dočkala kapky vody pro kohoutka. Nejdřív jsem si musela otevřít konto, další level - zaplatit kauci za koleje a sociální příspěvek škole. Potom si nechat napsat potvrzení od německé pojišťovny. Pak si nahlásit pobyt, pak se imatrikulovat a v samém finále - level 5 - se nahlásit na cizinecký úřad a zažádat o prodloužení tříměsíčního víza. Dneska jsem své putování po úřadech úspěšně završila a připadám si jako první muž na Měsíci a dobyvatel severního pólu zároveň. Němečtí úředníci jsou poměrně příjemní lidé, kteří s Vámi moc nediskutují, ale hlavně vědí, co Vám z té hromady papírů mají vzít a co nechat, což je skoro obdivuhodné, protože v tom složitém systému a putování od papíru k papíru Vám nikdy nechybí papír, co Vám vzali jinde. A příjemní jsou tu i na studijním, což dovede ten, kdo zažil studijní na právnické fakultě, náležitě ocenit.

Včera jsme díky známým získali tři kola, z čehož máme obrovskou radost, protože chodit do města pořád pěšky (hlavně když vyřizujete to papírování) Vás nejen přestane brzo bavit, ale hlavně je to poněkud time-consuming. Už se těším na výlety kolem jezera. Kolo tu mají snad úplně všichni, všude jsou cyklistické stezky, dokonce i kruhové objezdy pro cyklisty. Někdy mám dojem, že kola tu mají přednost před auty. Kdo nemá kolo, jako by nebyl...

Jinak jsem zvědavá, jak to všechno bude, až začne škola... Zjistila jsem, že našich 30 kreditů, co tu musíme získat, je zatím absolutní maximum mezi všemi českými studenty a naše stipendium tak nějak nejmenší. Ale dá se za něj dobře vyžít, no, uvidíme. Doufám, že se všichni máte dobře. Myslím na Vás a s těmi, kteří třeba plánují cestu do Konstanz, se těším na shledanou.

Jana Černá

(naše zvláštní zpravodajka)

*) při nákladu Octopusu 500 výtisků to OPRAVDU není možné (pozn. red.)

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 1 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 33

 

Chapadlo

PrF UK dočasně uzavřena?

Klíče k příštímu přijímacímu řízení

Pirátský shareware

Kamenná divadla 2002/2003

PUBLIKACE BEZ LEGRACE ANEB HLEDEJTE REDAKTORY SAMI V SOBĚ

Senátní zpravodaj

Dvourychlostní právník

...aby se vlk nažral...

Zpoza ovec I.

Změny v uspořádání jídelny v menze

Milá rodina a kamarádi...

Jak se žije s chlupatýma nohama

A přece se točí!

Dobrý či zlý?

Cesta do Evropy aneb Saarbrücken 2002

Jak se studuje v Manchesteru...

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners