Dobrý či zlý?

Jednou při četbě nejmenovaného deníku, mě zaujala zpráva, že jedna brněnská vojenská divize ponese jméno Albrechta z Valdštejna. A toto mě zarazilo. Připomeňme, že jméno tohoto vojevůdce pro armádní jednotku je z vojenského hlediska oprávněné. Ano, tento muž byl generalissimus císařských vojsk a asi i skvělý dobový stratég. Ale při přechodu české armády k profesionalizaci je třeba při pojmenování přihlížet i k určitým lidským, morálním a všeobecně uznávaným hodnotám člověka, který má být záštitou jednotky.

Takže přibližme si trochu tohoto muže, který žil na přelomu 16. a 17. století, z mých kusých znalostí historie. Tento, původním vyznáním nekatolík a plukovník moravského stavovského vojska, přešel v roce 1619 na stranu habsburského panovníka Ferdinanda II. a přitom neopomněl odvésti celou plukovní hotovost do Vídně. Samozřejmě za tento čin hodný šlechtice následovalo povýšení. Za neochvějné služby, tentokrát připomeňme, že sloužil císaři, získal možnost skoupit konfiskovaný majetek za jeho zlomkovou cenu. Přes tento nemalý zisk si Valdštejn přilepšoval ražením tzv. dlouhých mincí. Kdo netuší co to bylo, ať se obrátí na moudrou knihu nebo na přednášejícího českých právních dějin. V průběhu třicetileté války, kdy se válečné štěstí přiklánělo tu na onu a tu na druhou stranu, se rozkolébalo i Valštejnovo odhodlání sloužit jednomu pánovi. Historici spekulují, zda mu byla nabízena česká koruna výměnou za zradu císaře. Ať tak či onak, neměl zřejmě daleko k přeběhnutí na protihabsburskou stranu. Ferdinand II., který špatně snášel nejistotu, (asi jako Václav IV. kočky a bouřku), neváhal a dal požehnání k zavraždění svého vojevůdce v Chebu v roce 1634.

Nevím, zda máme dostatečný časový odstup od těchto událostí a můžeme-li posoudit, jestli Albrecht z Valdštejna je vhodnou osobou pro název českého vojenského útvaru. Ale koneckonců každý si dnes může myslet své. Nebo ne?

Jaroslav Jemelka