Cesta do Evropy

aneb Saarbrücken 2002

Pokud máte pocit, že se redakce Octopusu rozptýlila na lecjaké poledníky smyšleně ležící západně od Rozvadova, máte nejen pravdu, ale dokonce jste vystihli i déletrvající trend. Sociologickou otázku „kolik lidí tvoří skupinu“ (už dva nebo až tři?) bych si dovolil odsunout do pozadí s prostým konstatováním, že „dva chobotnatci“ na jednom výjezdu – to už je pěkný kus Octopusu! (viď, Vladěnko?!) A kdy se taková konstelace udála? Plně od 29. dubna do 9. května 2002 v Saarbrückenu, německém univerzitním městečku nedaleko hranic s Francií a Lucemburskem.

V Saarbrückenu je Česká republika dobře známá, studují zde „naši spolubojovníci“ vyslaní z různých univerzit naší vlasti. Právnická fakulta MU je zde jedna z nejvyhlášenějších a její jméno je patřičně ctěno. Bezpochyby na tom má největší zásluhu Dr. Machalová, které se již po mnoho let daří zajišťovat pobyty našich studentů na této univerzitě – dlouhodobé i krátkodobé. Ke krátkodobým, avšak pravidelným patřil i náš výjezd, jehož bylo účastno deset kusů právnického dorostu (JUDři Kapitán a Lifka prominou), z drtivé většiny diplomanti či doktorandi katedry teorie práva. Na tamním studijním oddělení a tzv. EU Institutu funguje jméno Dr. Machalové jako univerzální klíč k plnohodnotně prožitému pobytu (děkuji paní Dr. Machalové jménem celé výjezdové skupiny pracovně označené jako „von Saarbrücken“).

Za největší perlu univerzity v Saarbrückenu lze bezesporu označit knihovní fond (jehož jsme povětšinou bohatě užili každý den) – studovny otevřené od ranního kuropění do hodiny blízké půlnoci, drtivá většina knih v regálech půjčoven (jen „citlivé exempláře“ jste obdrželi obratem po vyplnění knihovní žádanky, kde vůbec nehrálo roli, že jste „kdesi z východu“), samozřejmě literatura nám zde zcela utajená (doporučení: budete-li „na Uni“ hledat Dr. Machalovou, nejprve si najděte právnickou knihovnu, oddělení filozofie, písmena H – jako Habermas – až po K jako Kant; pravda, je to asi stonásobek toho, co zde o těchto filozofech máme my, takže ani tato lokace není zcela nejjednodušší).

Že přeháním? Budiž řečeno, že v době, kdy se Saarsko snažilo o samostatnost, byla právě jeho knihovna to jediné, co mělo celé toto území (velké asi jako půl Moravy) na známkách. Pochopitelně Vás v saarských knihovnách nikdo nepodezírá ze zlých úmyslů, takže maximálním bezpečnostním prvkem je občas na hřbetě knihy barvou vyznačený proužek – ani magnetické pásky, ani detektory, ani… Knihy si lze prezenčně půjčit (a tedy bez problémů i okopírovat) při pouhém prokázání se průkazem ISIC (pokud se s nimi hodláte vzdálit třeba na pár hodin, je „férovější“ dát ISIC nebo pas „v zástavu“).

Ale nebylo to jen o knihovnách! Dr. Machalová se nám postarala o bohatý program, z něhož bych se (na malém prostoru) rád zmínil alespoň o návštěvě drogového centra. Vedoucí této (pro nás dosti podivné) instituce nám podal nejen řádný výklad, ale také názorné ukázky – k nezapomenutelným lze nepochybně přiřadit ukázku „kuchyňky“, kde si drogově závislí aplikovali „životabudiče“ (pro méně chápavé: vidět cca třicet feťáků, jak si v různých fázích závislosti nahřívají fet nad kahanem a píchají si… a projít se mezi nimi - ne, díky! Pouhý pohled si dovoluji označit za dokonalou prevenci!)

Dále samozřejmě návštěvy přednášek a seminářů, různé instituce - včetně cesty do Strasbourgu (Evropský soud pro lidská práva) a mnoho dalšího (cestu do Saarbrückenu jsme si pestřili kratochvilnými disputacemi na téma „je správné užít terminus technicus právní zvyk“?)

Dík patří též našemu führerovi, JUDr. Kapitánovi, který nás jako spolehlivý lodivod dovedl z Čech do EU a zase zpět…

Tomáš Tyl