Pro nás prváky bylo obdržení ISIC karty srovnatelné s výsledkem rozhodnutí o přijímacím řízení. Takový vlastník ISIC karty má možnosti dosud netušené - závratné slevy v muzeích, divadlech, dopravě, argentinských hotelích a ghanských restaurantech (což není vtip, ale tvrzení nám vydané příručky).

Aby té radosti nebylo málo, dostali jsme dar penězi nevyčíslitelný a  ze všech nejkrásnější - e-mailovou adresu a s ní i přístup k internetu. Jenže ouha, autor článku je počítačový analfabet a nemá ponětí, co si s těmi bílými kousky papíru, na nichž je heslo a login, počít. Má je strčit do otvoru pro disketovou jednotku nebo počítači diskrétně pošeptat tak, aby okolí neslyšelo heslo?

Dost legrace. Uznávám, že bych se za své (ne)znalosti z oblasti informatiky měl stydět, ale vězte, že ještě dnes existují domácnosti, kde není počítač a internet sám o sobě ještě úplnou samozřejmostí ani v nejlepších rodinách. Okruh neinformovaných se sice velmi rychle zužuje, ale ještě stále je dost těch, kteří s e-mailem a možnostmi internetu příliš zkušeností nemají. Autor a jemu podobní bezradně postávají před nástěnkou a marně se z ní snaží vylovit něco smysluplného. Většině takto postižených nezbývá než v učebně obtěžovat studenty vyšších ročníků a krátit jejich drahocenný čas.

Přímo mne napadá výtka na adresu LVT, proč pro zájemce nevyhlásí kurs, v němž by byli seznámeni s tím, jak se na internet přihlásit, pohybovat se v něm a jak používat e-mail. Kapacity z LVT jistě namítnou, že je můžeme kdykoli požádat o pomoc, ale možná by se podivily, kdyby se jim do učebny nahrnuli všichni ti, co by si v dané oblasti nevěděli rady.

Protřelí počítačoví piráti zase budou tvrdit, že práce na internetu je více než primitivní.

Přesto, podobný kurs pro neznalé by mohl mnohým ušetřit počáteční tápání a omyly, jejichž náprava by LVT stála jistě více než osvěta. Důvodem, proč se podobné kursy pro prváky nekonají je možná i to, že LVT (popř. fakulta vůbec) nemají o tomto problému ani ponětí. Nikdo přeci nic neříká a nestěžuje si. Asi těžko lze u prváků, kteří se vůbec nevyznají, očekávat, že vyvinou nějakou společnou aktivitu. Později je už vše jedno, protože si každý svou cestu přeci jen najde, takže problém už neexistuje. (Nutno poznamenat, že se většinou jedná o cestu neplavce hozeného do vody. Sami uznáte, že daný neplavec příliš vytříbený styl nemá.)

Nepřísluší mi obviňovat patrně nic netušící LVT, ale je mou povinností na tento problém poukázat, snad by tento námět mohl posloužit jako bod do jednání akademického senátu. Nám už asi trn z paty nikdo nevytrhne, ale měly by být ulehčeny podmínky alespoň těm, kteří přijdou po nás. O to přece jde.