Původně se to mělo jmenovat O člověku kongresovém - je to tedy lehkou formou psané po-jednání o kongresech, stážích, vědecké a publikační činnosti. Tedy o záležitostech nějak spo-jených se studiem a životem na akademické půdě.
Jak se vám líbí její obálka, potažmo zařazení do edice, kde se ocitá pohromadě s tituly Praktický návod, jak žít jako prase, Příručka etikety pro hulváty či Trilogií o kokotech?
To bylo rozhodnutí nakladatelství stejně jako změna názvu. Osobně bych k tomu mohl mít určité výhrady, ale je to věc nakladatelství a jeho marketingové strategie. Kniha vychází v určité ediční řadě a mimochodem, autorem Příručky etikety pro hulváty je jeden z nejproslulejších amerických novinářů. A k té obálce - aspoň knihu na pultech nikdo nepřehlédne.
Původně měl knihu ilustrovat Vladimír Renčín - proč tam jeho obrázky nenajdeme? Po Jak se píší knihy by šlo určitě o další úspěšnou spolupráci.
Důvodů je několik. Jednak je pan Renčín příliš vytížený a nenašel dostatek času k doprovázení celé knihy, jednak obrázky v dnešní době knihu neúnosně zdražují. Ale možná jsem si chtěl také zkusit vydat knihu, jejíž případná úspěšnost nebude dána tím, že ji ilustruje vynikající výtvarník.
Na spolupráci při tvorbě Jak se píší knihy mám opravdu několik zajímavých vzpomí-nek. Například ke kapitole o autorech, kteří příliš brzy sepisují své memoáry, pan Renčín na-kreslil obrázek spisovatele v kolébce. Tehdejší vydavatel však dospěl k názoru, že kolébka příliš připomíná klec či mříže - psal se rok 1987 - a špršle kolébky musely dostat ještě ne-vzhledné koule a cancoury, aby se předešlo případným nedorozuměním.
Netoužíte jako vrchol své spisovatelské kariéry napsat román? Třeba univerzitní - něco lodgeovského.
Asi ne. Davida Lodge mám rád, obzvláště Hostující profesory. Psaní románu ale vyžaduje příliš mnoho souvislého času, který prostě nemám. Uvažoval jsem o detektivce nebo detek-tivní hře, no uvidíme. Každopádně však chystám knihu Jak vyšlechtit vysokoškoláka, která by měla mimo jiné humorně poradit rodičům jak dostat své dítko na vysokou školu či jak jeho vysokoškolská studia přežít. I pro studenty se tam najde leccos zajímavého.
Mezi učiteli naší fakulty, a právníky vůbec, mi připadáte jako jeden z mála lidí, kteří dokáží napsat kvalitní odbornou monografii i humoristickou knížku.
Myslím si, že nemáte pravdu. Třeba profesor Bejček publikuje aforismy, docent Hungr píše detektivní příběhy… Pravdou ale je, že za první republiky to bylo patrnější: tato fakulta měla třeba smyčcové kvarteto složené z učitelů včetně profesora Weyra… Nebo kniha JUDr. Laci-ny "Čtení o psaní", která vyšla ve třicátých letech, je jednou z nejlepších sbírek literárních parodií, jaké jsem četl.
Líbí se Vám Vieweghovy Nápady laskavého čtenáře?
Viewegh se mi hodně líbí, zejména jeho práce dřívější.
To souhlasím.
Vzpomínám si, že jsem si jednou do nemocnice vzal Báječná léta pod psa a abych si to mohl v klidu číst, držel jsem se tam zuby nehty, napříč snaze mé manželky (je lékařka) dostat mě protekčně odtud co nejdřív.
Co si myslíte o tom, že tolik studentů dnes kromě zákonů a učebnic nic nečte?
Kdosi řekl, že "kdo rozumí jenom chemii, nerozumí ani chemii". U společenských věd to podle mě platí dvojnásob.
