Pozice studenta, jako konečného a často jediného spotřebitele knihy vydávané PrF MU, je natolik specifická, že by měl mít právo říci, co se mu na učebnici líbí a co ne, s čím je nespokojený. Bez této reflexe nemůže autor korigovat svůj přístup, bez této reflexe není šance na změnu. Tato poznámka neobjevuje nic nového; vše, o čem se v ní píše, trápí drtivou většinu studentů.

Brněnská fakulta si vydává tituly svých učitelů povětšinou ve svém nákladu. To má své nepochybné výhody, o nichž většinou víme - jsou jimi cena, možnost poměrně pružné reakce na potřeby vyvolané učebním procesem. Tento stav však má podle našeho názoru i své negativní rysy. Fakulta pravděpodobně nemá prostředky na zaplacení dostatečného počtu zaměstnanců, kteří by se věnovali správní agendě spojené s vydáváním knih. A tak knihy neprocházejí jazykovou korekturou. Setkáváme se tedy se svéráznou formou interpunkce, rozšiřujeme si znalost o nová vyjmenovaná slova a nestačíme se divit, kde všude lze napsat malé písmeno ve vlastních jménech. Věty občas nedávají smysl a není to jen nedůvtipností čtenáře.

Na těchto vadách je prostě jen vidět, že knihu nikdo po autorovi nečetl, tedy nikdo, kdo by tyto mouchy vychytal. Neobstojí argument, že na formě nezáleží. Jednak si tyto knihy nepochybně dělají ambice stát se výstavní skříní PrF MU - samo VES deklaruje preferenci kvality nad kvantitou (a asi proto knihy nemají reklamy, které by je sice finančně zpřístupnily, ale forma knihy by byla ztracena); jednak, pokud se vyžaduje určitá kultivovaná forma vystupování studenta (např. u diplomové práce), měla by tuto formu dodržovat i učebnice. V současné době je to tedy věcí autora a záleží jen na něm, kolik péče věnuje svému rukopisu. Podobná situace je s řádkováním a vůbec s formátem díla. Stav, kdy o vzhledu knihy, hustotě řádků a tedy jejím rozsahu a ceně rozhoduje jen a pouze to, jaký textový editor má učitel instalovaný na svém počítači a jak jej má nastavený, je neudržitelná. A tak se na jedné straně setkáváme s obtížně čitelnými písmenky, dobrými tak na zkažení očí, a na druhé straně s velkými typy a s mezerami, za které by se nemusela stydět ani čítanka pro třetí ročník ZŠ. Studujeme knihy, ve kterých každá druhá věta začíná malým písmenem a kde díky (snad) stávce editoru chybí v odstavci v každém řádku jedno písmeno (esteticky však pěkně vyřešeno, neboť mezery ve slovech tvoří efektní úhlopříčku).

Student je asi jedním z těch, kterým přísluší hodnotit i kvalitu obsahové části učebnice. S vědomím toho, že to není předmětem této poznámky, si dovolím jen připomenout z pohledu studentů neuspokojivou praxi některých autorů, kteří se ve svých učebních pomůckách zaměřují především na citování rozsáhlých ustanovení často podzákonných předpisů, bez snahy či ambice zasvětit studenta do podstaty problému. O přínosnosti tako-vých publikací lze pochybovat a trefnou se zdá být poznámka mého přítele, že autor by se v takovém případě měl omezit toliko na výčet paragrafů, které by jinak dlouze opisoval - vyšlo by to totiž levněji.

Vše, co bylo napsáno, nic nemění na skutečnosti, že se to týká pouze jedné části produkce fakultního nakladatelství. Existují totiž i jiné tituly, jež jsou studenty naopak vysoce oceňovány (viz na jiném místě). Ty pak mají předpoklad stát se oblíbeným textem, ke kterému se každý bude rád, s chutí a s důvěrou vracet. A to by mělo být přáním jak autorů, tak i studentů.