zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 17
ČLÁNEK: Počet zobrazení 4627. (Sessions 4268)
KRÁTKÝ PROCES
     

Ti z nás, kteří se s vlídnou pomocí osudu ocitli ve svém studijním snažení na prahu čtvrtého ročníku a výše, za sebou mají bezesporu jednu z kapitol studijního života na této fakultě, kterou je předmět, jenž je nazýván občanským právem procesním. Beze snahy hovořit za starší kolegy, dovolím si učinit několik poznámek za sebe a snad i za své kolegy – souputníky – kteří se mnou sdílí stejný ročník.

My studenti jsme často kritizováni za přinejmenším laxní přístup k výuce civilního procesu, přičemž ten je posuzován podle míry účasti (v našem případě spíše neúčasti) na přednáškách kurzu civilního procesu. S vědomím, že budu nařčen z chvástavosti, dovolím si poznamenat, že jsem zvyklý chodit na přednášky, protože tuto účast chápu jako minimální povinnost nejen vůči sobě, ale především vůči škole a především vůči těm, kteří přednášky vedou. Nemyslím si, že právě hodnocení počtu studentů přítomných na přednášce je vhodným měřítkem zájmu o předmět, tím spíše, že ve výuce civilního procesu existují přednášky, které jsou, co do počtu přítomných, naplněny. Myslím si, že civilní proces naopak vzbudil ve studentech zájem mnohem větší než většina hmotněprávních odvětví, protože každý z nás si uvědomoval, že sebehlubší znalosti hmotného práva samy o sobě nestačí a právě proces je tím, co všemu, co jsme doposud s větším či menším úspěchem, elánem a  hodnotou postavili, dává jakousi střechu.

Zakopaný pes však spočívá někde úplně jinde. Pokusme se tedy o několik pohledů ve snaze analyticky a systematicky (jak jsme neustále nabádáni) odpovědět sami sobě i těm, kteří nás vyučují, kde místo spočinutí našeho nemilého psa hledat.

Nejprve tedy neúčast na přednáškách. Nerad bych se řadil k negativním kritikům z principu, ani k těm, kteří bezostyšně ostouzejí své učitele (nejen na stránkách tohoto časopisu a, jak mi připadá, snad ze zábavy a zaslepené zášti), protože to na akademickou půdu nepatří. Není mým cílem zasypávat někoho sprškou přihroublých urážek, ale přece jen se nevyhnu jisté míře „nepříjemnosti“, budu-li hovořit o tom, s čím se většina z nás právě v souvislosti s přednáškami setkala. Dotčení jistě tuší, že mluvím o osobě JUDr. Macháčkové, jejíž přednášky byly právě těmi nejnenavštěvovanějšími. A jestliže jsem se výše sebechvalně a pyšně bil v hruď, hovořiv o své účasti na přednáškách, beze studu přiznávám, že v případě této vyučující jsem pro její osobu přednášky kursu civilního procesu vzdal. Na toto téma byla v zimním semestru loňského akademického roku vedena diskuse s jednou z gestorek předmětu, doc. Stavinohovou, jejíž argumenty plně chápu. Ale myslím, že nebude zcela zcestné na tomto místě leccos zopakovat, něco přidat a tím otevřít širší a především hlubší a smysluplnější diskusi o smyslu a povaze občanského práva procesního na této fakultě.

Mluvil-li jsem o problému se svými kolegy, byl jsem poněkud umírněn ve svém přístupu k projevu přednášejícího. Přiznávám, že není zřejmě vhodné volit jako jedno z kvalitativních měřítek vysokoškolského učitele naprosto špičkový a bezchybný projev a nelze jistě jako podmínku příslušnosti ke stavu vysokoškolských kantorů brát hodnocení: „rétor“. Ale jistě se mnou bude souhlasit každý, že na přednášku nepatří takové prohřešky v přednesu jako opakování „vlastně“ dvěstědevadesátsedmkrát za devadesátiminutovou přednášku (hrubého času) . Chápu jako věcný a nenapadnutelný argument, že přednáška často nemůže jít příliš nad rámec skripta, neboť jejím smyslem je poukázat především na jisté souvztažnosti a dát studentům možnost vytvořit si osnovu, do které sám student musí doplňovat další články. Ano. Není však naší otázkou „co“, ale „jak“. Jestliže se na přednášce, která zahrnuje mimo jiné pojednání o místní a věcné příslušnosti soudů, nedovím o místní a věcné příslušnosti soudů nic jiného než téměř doslovnou citaci §§ 9 – 12 a §§ 84 – 89a o. s. ř., pak po mně nikdo nemůže spravedlivě žádat, abych na takové přednášce hltal každé slovo přednášejícího (či tam byl vůbec přítomen) – tím spíš, že zejména v případě § 9 o. s. ř. se nikdy při řešení velmi konkrétní otázky neobejdu bez toho, abych pracoval se zákonem, tudíž je pro mne doslovné čtení tohoto ustanovení naprosto zbytečné a pochybuji o tom, že kdokoliv z něj tímto způsobem (odposlechem) dovodí obecnější, tudíž užitečnější závěr.

Rovněž si nemyslím, že do výbavy přednášejícího na vysoké škole patří výrok (nepřesně citováno): „Mlčte, já jsem se to na tu přednášku taky musela naučit.“ Chápu, že je pro přednášejícího nepříjemné, ruší-li jej studenti při výkladu . Ale pokud přednášejí podle těch nejobecnějších a nejmírnějších požadavků nedokáže studenty zaujmout, nemůže se nikdo divit takovému přístupu, jaký se mezi studenty ujal. Navíc není nic příjemného sedět devadesát minut a koncentrovat se pouze na výklad, byť je sebezajímavější. Málokdo to zřejmě dokáže. A není asi ani na místě omluva, že vyučující je činný na fakultě pouze krátce. Jistě mi mnozí dají za pravdu, že je spousta mladých učitelů, jejichž přednášky dokážou zaujmout – za všechny snad jen Mgr. Lenka Jeřábková a Mgr. Josef Kotásek. Netvrdím, že za všechno může jeden jediný člověk, byť jeho míru přispění cítí každý z těch, kdo si dělá úsudek o důležitosti a náplni předmětu právě na přednáškách. Je ale očividné, že dokud nebude vyřešen problém úrovně přednášek, jakou jsme zažili, nedojde ke zřejmému zlepšení, což budiž konstatováno jako prostý fakt (a bohužel zřejmě i objektivní). Nepřísluší už však nikomu z nás (studentů), abychom navrhovali konkrétní cestu vedoucí k takovému cíli.

Jsou však i další problémy. Jistě především nedostatečný počet seminářů. Protože jsem se pokoušel navštěvovat semináře několika vyučujících, můžu snad objektivně a odpovědně tvrdit, že jsou zajímavé, jsou-li zaměřeny praktičtěji. Jediným problémem je jejich akutní nedostatek. V prvním semestru výuky je pouhých šest seminářů, což je pro osvojení si základních principů a funkcí procesu velmi málo a negativně se to projeví na konci druhého semestru výuky, kdy část kursu o exekučním řízení a zejména o řízení konkursním, vyrovnacím a rozhodčím je až příliš „rychlíková“. Jistě mi mnozí dají za pravdu, že bez komentáře a poukazu na jisté praktické aspekty procesního práva (zejména u konkursu a vyrovnání) je jen těžko možné se obejít.

Poněvadž chápeme, že na množství studentů v ročníku je počet vyučujících naprosto nedostatečný a je tedy jen těžko zvladatelné zajistit větší počet kvalitních seminářů, vznikla myšlenka výběrového předmětu, který by se týkal civilního procesu. Nechali jsme se inspirovat způsobem, jaký propagují např. doc. Stavinohová v Občanském právu procesním a doc. Pokorná v PVP Právo obchodních společností – tedy fingovaná soudní jednání. Myšlenkou je tedy zajistit „hraný“ proces. Vybrat zajímavé hmotněprávní téma, které bude „hlídat“ odborník, z jehož oblasti zájmu toto téma je, a procesní stránku bude korigovat další osoba (buď vyučující z fakulty, případně pozvaný soudce). Právě Právo obchodních společností, jak i mnozí jiní měli možnost zjistit, dalo určitý impuls – mít nejen jednání, ale proces se vším všudy, tedy veškeré procesní úkony návrhem počínaje, přes jeho doplňování, znalecké posudky, odborná vyjádření atd., a konečným vyhotovením rozhodnutí konče. Smysluplnost nápadu však utrpěla tím, že ti, kteří byli v rámci klasické výuky pověřeni činností jako určitý subjekt procesu, neprojevili dostatek zájmu. Právě to by měla odstranit výběrovost předmětu. Jde především o nápad, jehož podoba se rodí. Druhou oblastí existence tohoto předmětu by se pak mohla stát „přednášková část“ – formou debat na zajímavá procesněprávní témata.

ELSA se pokouší využít svých kontaktů a schopností k získání odborníků z praxe. Budou-li tito získáni, pak bude na místě, po zjištění zájmu mezi studenty (za slíbené pomoci Octopu),oslovit naše vyučující a dotvořit tento nápad do institucionálnější podoby. Tento příspěvek nechť je tedy nejen nechvalnou kritikou, ale hlavně impulsem pro zamyšlení, případné náměty, ale především jedním z prvních kroků, které si kladou za cíl vytvořit na této fakultě takovou výuku civilního procesu, na jejímž konci bude stát spokojenost všech nejen zúčastněných stran, ale „subjektů procesu“.

ZDENĚK KAPITÁN

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 10 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 17

 

Chapadlo

OČIMA PRVÁKA

Z optiky studentových brýlí

Přípravný kurs

KRÁTKÝ PROCES

Rozhovor s prof. JUDr. Petrem Hajnem, DrSc.

Zpoza křa

Geneze jedné učebnice

K hodnocení výuky

KONZERVATISMUS Z BOŽÍ MILOSTI

Hledání léku pro nemocnou justici

Cukr a bič

Filmová škola trochu jinak

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners