Když jsem při bloumání ulicemi svého rodného města narazil na pamflet Vlastenecké fronty "Česká romská republika", nějak to ve mně vykvasilo. Zažalovat autory! - zakázat Vlasteneckou frontu! - honilo se mi hlavou. A pak jsem si vzpomněl na neforemný hlouček lidí postávající před libereckou radnicí či pod sochou Jana Husa, na listopadové projevy politiků na protirasových demonstracích studentů, na články v novinách brojící proti rasismu na stejné straně, kde se skví zprávy o činech romských chuligánů. Vzpomněl jsem si na politické strany zdůvodňující zavedení většinového volebního systému znemožněním přísupu extremistických stran volených téměř dvaceti procenty občanů do Parlamentu. A vzpomněl jsem si na Jana Stráského s doutnající cigaretou v ústech varujícího prostřednictvím bilbordů za peníze tabákových koncernů národ před nástrahami kouření. A vzpomněl jsem si na Václava Havla, který za svůj ideál občanské společnosti označil alkoholem otupělý dav ovující na mol opilým olympijským hokejovým "bohům". A vzpomněl jsem si na naše týden staré rozhodnutí uspořádat demonstraci proti lhostejnosti občanů vůči násilí ve společnosti, která by byla reakcí na bezpráví spáchané na našem kolegovi Adamu Sigmundovi.
Slova nás nestojí víc, než trochu vodní páry z našich úst. Gesta nás nestojí víc, než trochu fantazie vynaložené na zvýšení jejich efektu. Ale kolik z nás by se beze strachu jen otočilo na hlouček tupých vazounů ohrožujících nějakého kluka nožem, kolik z nás by opravdu zasáhlo? Jeden, pět nebo deset z těch, kteří by okázale drželi transparenty a z plna hrdla plnili vzduch vodní párou svých cnostných pokřiků?
A vzpomněl jsem si na Formanova Larryho Flinta… A dostal jsem chuť vzít kbelík s klihem a vylepit dalších deset, sto a tisíc takových pamfletů. Vždyť nakolik by šíření nesmyslných blábolů bylo odlišné od pokřiků, kterým nejsem sám schopen dostát? Jaký hřích by to byl oproti stranám, které místo toho, aby pětinu voličů přesvědčili o nesprávnosti jejich volby, jim tuto volbu raději znemožní? Jaká troufalost vůči politikům, kteří pro ješitnost kupčí s paragrafy na ochranu osobnosti? Jaká by to byla špatnost ve společnosti, která si zvykla jedním dechem bránit Romy a nadávat na cikány, nenávidět násilí a říkat - "Mě se to netýká…", ve společnosti, která za dostatečný důkaz své národní hrdosti bere hlučnou účast na oslavách úspěchů druhých? Jaký zločin mezi lidmi, kteří vidí příčinu v následcích a odmítají nalézat jejich podstatu? Asi veliký, a tak raději jen píšu - stojí mě to pouhý pohyb mých prstů po klávesnici počítače.
