Vy volové, taky ste jako byli na Dni nezávislosti, jó? No, jasně, to je páka film, to je kouř! A ty krávo, je k tomu taky ňáká soutěž! Jó, to je ta božácká firma, co dělá tu super višňovou limonádu! Sakra, co vlastně musim udělat? Tak, dnešní lístek vod Dnu nezávislosti. Pohoda!

Do prdele, doufam, že sem ho někde nevytrousil. A heslo si budu muset najít sám. Á, kurva! Ale co, na to se už ňák příde. Ve vedlejší třídě na učňáku už ho maj. Shit. Doufam, že nebude někdo vylosovanej místo mě. To by mě fakt vytočilo. No, a to by snad už mohlo bejt všechno, ne? Ňákej kód, méno, adresa, dát to do vobálky - to zmáknu i vožralej. Ty vole! Hlavně si musim dát sakramentskýho majzla, abych to stih do konce roku, pak už mám smůlu. No to by mě fakt jeblo. A teď to hlavní: Co vyhraju? Ňáký věci vod tý sodovkárny a vod Dne nezávislosti.

Á, bacha! Hlavní cena - celej vejkend v Londýně!!! Do prdele, dyť se tam nedomluvim. To snad, abych se  na to eště učil, ne? Do Londýna, hmm... to je angličtina, ne? Ty vole, tak na takovou soutěž jim...

Taková normální věc. V dnešní době, kdy se  každý snaží zaujmout jakýmkoli možným způsobem, vlastně nic zvláštního. Opravdu nic? V  pravém dolním rohu letáku, který se svou vulgárností a oplzlou, nespisovnou češtinou snaží oslovit naše zlaté mládí, je heslo: ŽIJ JINAK! Prosím, odmysleme si prudivost všech imperativních příkazů (a navíc z reklamních letáků) a opravdu to zkusme.