Je jen málo věcí, které člověka překvapí. Anketa Mladého světa Český slavík je však naprostou absencí studu a soudnosti. Nedovedu si představit, že by někomu skutečně chyběl optimismus Janečkových nebo Hannigových songů. Tito bossové zabávního průmyslu širokých mas se jen stěží snaží zastřít touhu dobýt zpět dočastně ztracené posty, kdy ze svých nedotknutelných pozic řídili hudební redaktory, aby hráli ty „správné zpěváky". Argumentovat snahou po zachování české tvorby odpovídá jejich morálnímu profilu. Je totiž jasné, jakou produkcí by byla jimi odsuzovaná zahraniční tvorba nahrazena. Obávám se jen, že proti nedostatku soudnosti a vkusu nelze bojovat. Nový Rudi Kovanda na obzoru není, a tak nezbývá než bojkot Madého světa. Ono to při jeho současné úrovni není zase tak těžké.

Hra, hra a zase hra. Tak by se dalo nazvat představení Ze života hmyzu, které uvádí divadelní studio JAMU Marta. Tato hříčka symbolismu se pod rukama studentů na představení o věcech, které jsou člověku vlastní. Zatímco na počátku se vše zvrhává v bezstarostné plození a sex jako symbol živočišnosti je staven nade vše, všeobecná láska se poznenáhlu mění na lásku ke své rodině, ke své osobě a ke svému majektu. Rozměry hmyzího světa přinášejí do tohoto světa smích, který však proudí mezi slzami. To, co je však na tomto představení vzrušující, není známý text, ale hravost a vynalézavost sludentů, se kterou toto poměrně řídce hrané téma oprášili a přinesli do naší doby.

Mezi hmyzem nelze jednoznačně vyzvednout nikoho, protože zejména dámy (Monika Zaťková, Darina Hluštíková, Barbora Koubová) oscilují mezi vyzrálou kresbou charakterů a ochotnickou koketerií. I když Filip Čapka v roli Tuláka by měl být frontmanem představení, jeho uměřené podání ho naopak řadí na úroveň jednoho z brouků, což působí v předsateví konzistentně, a nutno vyzvednout, že se neuchýlil k sebeúčelné exhibici, která by působila rušivě. Za zmínku stojí jednoduchá, ale nápaditá scéna Alberta Pražáka, která využívá všech zákoutí, která Marta má.

Kostýmy jsou dílem Renaty Sedláčkové a Markéty Oslzlé a nejspíše úmyslně mění vnady hereček v příslušenství prodejných dam nižší cenové kategorie, protože larva jepice, která touží po životě v jediném dnu, který jí byl vyměřen, oblečená v bělostném rubáši působí nevinně a smyslně zároveň. Je to ale asi jen otázka doby, kdy tito veselí studentíci zapadnou do kamenných divadel a z rozkošných taškařic zbyde řemeslo. Než se tak však stane, měli bychom vychutnat lehkost tohoto představení.