Kantorovy kruté komentáře

Arogance jest parukou k zakrytí duševní pleše.

Anonym

Při zkoušce z matematiky prý posluchačka techniky tvrdila, že z bodu „a“ vedeme přímku „p“, kterou protíná rovina „r“ a nějak se zamotávala do těch geometrických útvarů a písmenek sloužících k jejich označení. Profesor ztratil trpělivost a zvolal: „Tady je index „i“, tam jsou dveře „d“ a vy s těmi svými vědomostmi jděte do prdele „p“. Studentka si stěžovala; děkan fakulty si povolal examinátora a takto k němu hovořil: „ Prosím, prosím, nic ve zlém, ale takové nekultivované výrazy z úst vysokoškolského učitele …. Něco podobného si na naší fakultě nepřeji. Okamžitě uveďte věc na pravou míru.“

Profesor vyslechl pokárání, nic nenamítal a první přednášku po prázdninách zahájil slovy: „Když jsem posledně zkoušel, poslal jsem slečnu Tuatu do míst, kde záda ztrácejí své kultivované jméno. Řekněte jí, ať tam nechodí. Děkan fakulty si to nepřeje.“

Příhoda prý nic nezměnila na rustikálních projevech onoho profesora. A protože zdaleka nebyl a není sám, ptejme se, proč pedagogové občas uzavírají zkoušku drsnými výroky nebo dokonce dramatickými scénami.

Někteří se zřejmě shlédli v hostinských krobiánech, kteří vyhazováním hostů a drsnými průpovídkami dotvářejí svůj osobní „imidž“ a chvalně-nechvalně známou pověst své provozovny.

Další kantoři chápou hrubozrnné promluvy po zkoušce jako další z klasifikačních stupňů. Možná tak jen ventilují vnitřní rozpor mezi svým dobráckým založením a požadavkem proděkana pro pedagogickou činnost, aby přitvrdili ve svých nárocích na studentstvo.

Špatná známka také někdy nestačí nasytit sadismus pana asistenta, který – jak by řekli psychiatři – se chová extrapunitivně. Jiným vlastně vyčiní za to, že sám příliš nepokročil ve svém odborném růstu.

Také vědecky uznávaný koryfej může být jen slabou osobností a uťápnutým mužíčkem ve vztahu k služebním vrchnostem nebo manželce. (Vypráví se, že jistá paní docentová vysílala manžela na fakultu i ve dnech, kdy nekonal výuku a nekonzultoval, aby tam alespoň defekoval, neboť tak ušetří náklady na vodné a stočné a na deodorant značky WC HIT.) Takový nebožák pak při vysokoškolské zkoušce uplatňuje slovní tornáda, která by rád použil jinde a vůči jiným, nenalézá však k tomu dostatek odvahy.

Někdo doprovází drsná slova pohybovým představením a například hodí výkaz o studiu ke dveřím či dokonce z okna a přikáže: “Následujte index!“ Prý se to stalo ne jednom z uměleckých oborů. Učitel se zřejmě řídil poznatkem Stanislavského, že fyzická akce je základem přesvědčivého hereckého výkonu.

Jiný examinátor se sám po zkoušce uchýlil do  skříně, odkud skuhral: „Nechci vás víc spatřit“. Asi se v tom projevil dávný atavismus. Naši prapředkové odbourávali stres buď útokem nebo útěkem.

Ve zkouškových komentářích, stejně jako v životě vůbec, lze být krutým i způsoby zevně kultivovanými. Záletníci mezi učiteli někdy půvabné posluchačce praví „budete muset přijít v září znovu“ a nabídnou jí konzultační péči. Zároveň demonstrují svoji duchaplnost a sečtělost, když spíš nenápadně říkají: „A pamatujte na výrok Benjamina Franklina, že nikdo se nestal nesmrtelným svou leností…..Mimochodem mnohostranné milostné aktivity jsou jedním ze zvláštních projevů lidské píle.“

I poctivě míněné a uhlazené výzvy k většímu studijnímu úsilí mohou u studenta vyvolat trýznivé pocity. Vzpomene si při nich na dětská léta, kdy si říkával: „Tátovi nestačí, že mi naplácal na zadek a ještě kolem toho musí porád mluvit“.

A tak je vlastně škoda, že ústní examinace je dnes stále častěji nahrazována písemnými testy, jejichž výsledky pak zhodnotí chladné medium – počítací stroj. Z vysokých škol tak mizí kus poezie, ochuzena bývá i schopnost studentů dešifrovat řečové a  neverbální projevy těch druhých.

Petr Hajn