Bez brýlí

Václav Klaus kdysi nazval stav, kdy média vytvářejí pokřivený obraz reality, který pak prodávají za skutečnost, jako virtuální realitu zotročující českou společnost. Mysleme si o klausovských spiknutích co chceme, ale myšlenku kvůli tomu nezavrhujme (ostatně, není původem jeho). Faktem je, že nejen Octopus manipuluje a není od věci si to občas připome-nout. Tento sloupek by se měl zastavovat nad zavlněními českého matrixu, které autorovi čas od času pozdvihnou obočí.

Už několik týdnů sdělovací prostředky podrobně rozebírají dvě kauzy: IPB a Temelín. V případě prvním se myslím můžeme bezpečně spolehnout, že jak to opravdu bylo, se nikdy nedozvíme. Budou nám sice servírovány spousty vysvětlení, poslanec Kalousek bude s výrazem hrdinného věrozvěsta rozdávat novinářům tajné zprávy, a pršet budou trestní oznámení – ale k pravdě to bude mít pořád stejně daleko. Je v tom příliš peněz.

Temelín, to je solidně odvedená mediální práce. Atom se stal trojským koněm zteče soci-alistických strašpytlů z EU na naši svrchovanost. Národ pevně semknut okolo chladicích věží vzpurně vzhlíží k Bruselu a Vídni. Tu elektrárnu spustíme, i kdybychom na ní potom měli odletět na měsíc! Koho v takové situaci zajímá, jestli prošla nějakým testem? Tady jde o ná-rodní suverenitu! A hle – prý se konečně zvýšila podpora spuštění ze strany domácí popula-ce...

Hlavním chodem ovšem byla záříjová pražská zasedání. Nebo spíš ty demonstrace. V obývacích pokojích všech českých domácností se při sledování zpráv vznášela spravedlivá idea strojní pušky kosící demonstranty. Pokuty, které jsme od policajtů celý rok dostávali, jsou rázem zapomenuty. Držte se, kluci! Demonstranti svou mediální prezentaci evidentně nezvládli. Ale po pravdě – vylíčit je jako oběti by asi nezvládl ani pan Ogilvy.

Takže k reklamě. Jako skoro každý jsem nadšen a uchvácen kampaní Českého mobilu. Je příjemná, normální a zatraceně vtipná. Člověku nikdo necpe, že pokud si chce zavolat, musí k tomu být sexy nebo skákat jako gumovej.

No a potom je tu Fidorka. Děvčátko vrhající panenku na přední sklo vozu zastavujícího na přechodu. Vynikající nápad v prvním plánu rozesměje asi každého. Jenže pak vám několik věcí začne vrtat hlavou. Kdyby chtěl zmíněný „little angel“ nafouknout nárazem airbagy, buď by musela mít panenka olověnou výplň nebo slečna ránu jak Imrich Bugár. Navíc mě štve, že se do reklamy dostal třídní aspekt – děvčátko atakuje pár znuděných bohatců. A to všechno proto, že zastavili, aby ji pustili přes přechod. To je trošku nefér. Myslím, že nápad téhle re-klamy by šel natočit lépe, bez zmíněných vad, které ho shazují.

Mějme oči otevřené,

Milan Vacík