Nejoblíbenější kniha

Možná to znáte. Stojíte na ulici. Podzimní slunce až nepříjemně bodá do očí a vy v ruce žmouláte červený list, co se vám snesl na rameno. Pak se shýbnete, abyste sebrali dvoukoru-nu, kterou tu ztratila zlatovlasá holčička, co si včera běžela pro zmrzlinu. A právě tehdy vám na záda přistane čísi noha a vyrazí vám minci i dech. V pádu a s výrazem, ve kterém stále ještě převládá překvapení, se ohlížíte za původcem: vysoký muž ve flaušovém kabátě, plno-vous a zelené oči pod vysokým čelem. John Fowles.

Poletíte dlouho. A jakmile se zastavíte, vstanete a zastrčíte si košili do kalhot, fousáč vás skopne znova. A až vytřete celou ulici, napadne vás, jestli i vy jste někdy nekopnul. Anebo vás nepadne nic a vy zkopete fousáče. Fowles jako svoboda volby, tak to chápu já. Jestli je vám pětadvacet a připadáte si na patnáct i pětatřicet najednou, tak si to běžte koupit. Anebo ne. Jak chcete.

Milan Vacík

šéfredaktor 1999-2000